Günter Kunert

Narodil se v Berlíně v období Výmarské republiky. Z důvodu židovského původu svojí matky Edith mu byla odepřena možnost studovat.[1] Jeho literární prvotinou byla báseň Ein Zug rollt vorüber, uveřejněná roku 1947 v deníku Berlin am Mittag.[2] O dva roky později vstoupil do německé Sjednocené socialistické strany (SED).[3] Na počátku 50. letech 20. století uveřejnil svoji první básnickou sbírku Wegschilder und Mauerinschriften;[4] následně vzbudil pozornost literáta a tehdejšího ministra kultury v jedné osobě Johannese R. Bechera, který jej také podporoval.[5] Vliv na jeho literární směřovaní avšak mělo i seznámení s německým dramatikem Bertoltem Brechtem.[6] V 70. letech 20. století náležel ke skupině více než 150 intelektuálů a umělců, kteří se postavili proti vyhoštění německého písničkáře Wolfa Biermanna.[7] Následně byl avšak ze strany SED vyloučen, což vedlo k tomu, že v roce 1979 emigroval do Západního Německa.[8]

Jedná se o všestranně založeného spisovatele, jenž se během svého života věnoval rozmanitým literárním žánrům počínaje např. baladami, sonety, fejetony, divadelními hrami, konče romány, či kratšími prozaickými útvary, v nichž se kriticky vyrovnával s pocitem odcizení, či temnou německou minulostí.[9] Dle jeho vlastních slov ovlivnili jeho tvorbu spisovatelé, kterými byli kupříkladu Franz Kafka, Marcel Proust, či Christian Friedrich Hebbel.[10]

V roce 1952 se oženil,[11] s manželkou Marianne žije ve vesnici Kaisborstel ve Šlesvicku-Holštýnsku.[12]