Funkční generativní popis
Funkční generativní popis (FGP) je gramatická teorie rozvíjená od 60. let 20. století na Univerzitě Karlově v Praze skupinou kolem Petra Sgalla. Jeho cílem je podobně explicitní a formalizovatelný popis jazyka jako generativní gramatika Noama Chomského, navazuje však na práci Pražské lingvistické školy, která klade důraz na funkční pojetí jazyka a využívá závislostní syntaxi, která je vhodnější pro popis češtiny.
FGP se skládá z generativní složky, která generuje věty na nejvyšší rovině takzvané tektogramatické reprezentace, a překladových složek, které transformují tektogramatické zápisy na nižší úrovně:
- tektogramatická rovina
- rovina povrchové syntaxe (v pozdějších pracích vypouštěná)
- morfematická rovina
- fonologické rovina
- fonetická rovina
Přičemž forma nižší roviny vyjadřuje funkci ve vyšší rovině. V 90. letech 20. století se FGP stal základem anotačního schématu Pražského závislostního korpusu.
Odkazy
Literatura
- SGALL, Petr; HAJIČOVÁ, Eva; PANEVOVÁ, Jarmila, 1986. The Meaning of the Sentence in Its Semantic and Pragmatic Aspects. Dordrecht: D. Reidel Publishing Company. ISBN 90-277-1838-5.
- PANEVOVÁ, Jarmila; HAJIČOVÁ, Eva; KETTNEROVÁ, Václava; KOLÁŘOVÁ, Veronika; LOPATKOVÁ, Markéta; MIKULOVÁ, Marie; ŠEVČÍKOVÁ, Magda, 2020. Funkční generativní popis – rámec pro konzistentní popis gramatiky. Naše řeč. Roč. 103, s. 55–78. ISSN 0027-8203.
Související články
Externí odkazy
- PANEVOVÁ, Jarmila. CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny [online]. Příprava vydání Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová. 2017 [cit. 2021-12-30]. Kapitola Funkční generativní popis. Dostupné online.