Fritz Kruspersky

Studoval opavskou reálku, kde maturoval v roce 1930. Pak studoval v letech 1930–1933 architekturu na Německé vysoké škole technické v Praze u profesora Fritze Lehmanna. Dále pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění u profesora Franze Thieleho. Současně byl mimořádným posluchačem na Akademii dramatických umění v oborech scénografie u Emila Pirchana a režii u Karla Birka. Během studia obdržel školní ceny za výpravu opery Ludwiga van Beethovena Fidelio a za kostýmy k operám Turandot a Boris Godunov.[2]

Od roku 1937 působil jako scénograf městského divadla v Opavě. V roce 1939 převzal praktické vyučování scénografie pro Německou akademii hudby a výtvarných umění (Deutsche Akademie für Musik und darstellende Kunst) v Praze. Vedle toho zakládal ochotnické divadelní soubory a sám ochotnicky vystupovel. Po uzavření divadla v červnu 1944 byl nasazen v muniční továrně Minerva.[2]

V roce 1945 prchal před postupem sovětských vojsk přes Prahu a až v Heidmühle na bavorských hranicích se setkal opět se svou rodinou. Vydělával si v té době kreslením portrétů padlých manželů a synů podle fotografií. Později se usadil v Pasově.

V roce 1950 zveřejnil v Höflingově nakladatelství brožuru „Die Bühne des Laienspielers“ („Ochotníkovo jeviště“) a roku 1952 se mu podařilo získat zaměstnání jako scénograf v divadlech v Pasově a Landshutu. Jeho díla vzbudila pozornost a obdiv střízlivostí a přísně úsporným nasazením prostředků. Tuto činnost musel ukončit po těžké nemoci v letech 1958–1961 a věnoval se nadále jen malbě, především náboženských motivů. Jedním z jeho posledních děl byla roku 1979 křížová cesta pro malý kostel v Hinterschmidingu severně od Pasova. Dvakrát se obrátil k tématu „Oráče a smrti“, podruhé roku 1980 po smrti své manželky Christiany.