Friederike Caroline Neuberová

Friederike Caroline Weissenbornová se narodila 9. března 1697 v Reichenbachu ve Vogtlandu Danielu Weissenbornovi a jeho manželce Anně Rosine.[4] Její otec byl právní soudní inspektor, matka byla velmi vzdělaná.[4] Od ní se Caroline naučila číst, psát a mluvit francouzsky. Její tyranský otec matku bil, a to až do její předčasné smrti v roce 1705. Caroline strávila zbytek svého dětství s otcem ve Zwickau, kde žila od roku 1702 do roku 1717.[4] Ke Caroline byl zřejmě otec stejně hrubý jako k matce; jizvu na tváři lze zřejmě přičíst tomuto zacházení.[4] Tomu také odpovídá fakt, že se Caroline už ve svých 15 letech pokusila o útěk z domova. Nicméně až ve věku 20 let, v roce 1717 utekla z domova s Johannem Neuberem, úředníkem, který pracoval pro jejího otce.[1] Milenci byli sezdáni o rok později v roce 1718. Společně se Neubers vyučili hereckému řemeslu v kočovných společnostech Christiana Spiegelberga (1717–22) a Karla Caspara Haacka (1722–25).[1]

V roce 1727, spolu s manželem založila vlastní hereckou společnost, která se stala líhní talentovaných herců a budoucích zakladatelů vlastních souborů.[2] Téhož roku získala jejich společnost patent od kurfiřta Saského Fridricha Augusta I., který ji umožnil účinkovat v Lipsku na velikonočním jarmarku. [1] Soubor pak podle záznamů hrál v devatenácti městech od Varšavy, přes Kiel až po Štrasburk, nejčastěji však hráli v Drážďanech, Hamburku a Lipsku.[5] Přestože přesný repertoár společnosti není zdokumentovaný, existuje záznam o počtu představení za osm měsíců roku 1735, od 8. dubna do 5. prosince – v tomto období sehrál soubor sedmdesát pět her (jak komedií tak tragédií) ve 203 reprízách.[5] Nad to je ve stejném období zaznamenáno, že bylo odehráno 93 tzv. Nachspiele (krátká hra, obvykle po delší komedii či tragédii) ve 107 reprízách.[5] 

V roce 1725 přitáhly herecké schopnosti Frau Neuber pozornost Johanna Christopha Gottscheda, kritika a divadelního reformátora, který se orientoval na klasické francouzské tragédie a komedie.[1] Po celou další kariéru se Neuberová snažila šířit slávu francouzského dramatu v Německu a úzce spolupracovala s Gottschedem a jeho manželka Luisou na pozvednutí úrovně německého divadla. Gottsched byl první, který ji nazval "Die Neuberin".[1] Divadelní partnerství mezi Caroline Neuberovou a Johannem Gottschedem trvalo až do roku 1739 a obvykle se považuje za zlomový bod v historii německého divadla a začátek moderního německého herectví.[1]

V roce 1736 přišla Carolina Neuberová do Frankfurtu nad Mohanem s úmyslem ovládnout jeviště na náměstí Liebfrauenberg s kvalitním divadlem.[5] Tím bylo myšleno klasické drama v německých imitacích, které se vyhýbá vulgárním scénám, jež v zemi zpopularizovala postava Harlekina, který se v lidové imitaci objevuje pod německým jménem Hanswurst. Díky této snaze se obliba vyššího dramatu opravdu šířila a předstihla i popularitu commedie dell′arte. V roce 1737 se Neuberová odhodlala dokonce k symbolickému zákazu vstupu Hanswurstovi na jeviště, který je dodnes považován za zlomovou událost, kdy německé lidové divadlo (tzv. "Stegreiftheater") ustoupilo buržoaznímu vkusu.[6]

Neuberové je připisován objev dramatického talentu u Gottholda Ephraima Lessinga, který je mnohými historiky označován za prvního dramaturga v dějinách divadla. Jeho zájem o drama se zvýšil po setkání s Neuberovou, přeložil pro ni několik francouzských her a nakonec napsal i svou první vlastní, komedii Mladý učenec (Der junge Gelehrte, 1747), kterou pro něj Neuberová uvedla v roce 1748.

Caroline Neuber, často uváděná pod názvem Die Neubrin, je životopisné drama od Eberharda Keindorffa a Gunthera Weisenborna.[7] Hra byla napsána pro herečku Agnes Straubovou.[7] Hra měla premiéru v sezóně 1934/35, na začátku období Třetí říše v Berlíně (byla povolena cenzurou, přestože v ní jsou konfrontovány některé předsudky nacistické éry a parabolicky se dá na ní nazírat i jako na odsouzení nacismu jako takového, censoři v ní ovšem naopak viděli poctu reformátorce divadla, jež připravovala půdu pro naciolnálně socialistickou reformu divadla).[7]

Od roku 1998 uděluje město Lipsko ob rok v den jejích narozenin Cenu Caroliny Neuberové spojenou s finanční odměnou ve výši 6 000 Euro.[8] Cena je udělována herečkám z německy mluvících zemí za nové rozměry hereckého umění. Dosavadními laureátkami jsou Monika Gintersdorfer, Jutta Hoffmann, Inge Keller, Konstanze Lauterbach, Nele Hertling, Karin Henkel, Sasha Waltz a Ann-Elisabeth Wolff.