Franz Laufberger

Absolvoval právnicko-politická studia na právnické fakultě v Praze.[3][2] V roce 1833 nastoupil jako justiciář (soudní úředník) na panství Sadová, kde se o dva roky později stal úředníkem vrchního justičního úřadu.[3] V patrimoniální správě působil v letech 1832–1848 (později jako substitut horního úřadu v Jilemnici).[2] Roku 1849 byl přidělen do Prahy do komise pro vypořádání zrušení poddanství. Ještě téhož roku ovšem byl jmenován okresním hejtmanem (nejvyšší představitel státní správy) ve Vrchlabí.[3] Podle jiného zdroje byl mezitím v letech 1848–1851 byl krajským soudcem u zemského soudu v Praze a pak v období let 1850–1852 vykonával funkci okresního hejtmana ve Vrchlabí. V letech 1852–1859 byl okresním hejtmanem v Teplicích.[2] Dobový nekrolog ovšem zmiňuje, že okresním hejtmanem v Teplicích byl až od roku 1855.[3] Od roku 1859 do roku 1862 zastával post krajského hejtmana v Táboře, přičemž agendu úřadu vedl až do roku 1867. Roku 1867 získal titul dvorního rady a stal se vedoucím okresního hejtmanství.[2] Dobový zdroj naopak uvádí, že roku 1867 byl již jmenován dvorním radou při místodržitelství.[3] V období let 1869–1874 byl viceprezidentem zemské školní rady v Praze.[2]

Jeho profesní dráha vyvrcholila funkcí náměstka českého místodržícího.[1] Do této funkce usedl 15. února 1875.[2][5] Již 12. května 1875 byl ale penzionován.[2] Šlo o odchod na odpočinek na vlastní žádost.[6] Trpěl zdravotními problémy.[7]

Po obnovení ústavního systému vlády počátkem 60. let se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v Čechách roku 1861 byl zvolen na Český zemský sněm, kde zastupoval kurii městskou, obvod Rokytnice, Jilemnice.[8][9] Na mandát rezignoval v listopadu 1866.[10] Patřil mezi stoupence tzv. Ústavní strany, která byla liberálně, provídeňsky a centralisticky orientovaná.[3]

Roku 1850 mu byl udělen Zlatý záslužný kříž a roku 1870 Císařský rakouský řád Leopoldův. Zemřel po dlouhé bolestivé nemoci v červenci 1877 v Bzí u Tábora.[3][4]