Franz Albert Eder

Hrob arcibiskupů Edera a Hallera

V roce 1839 vstoupil do opatství svatého Petra v Salcburku. Roku 1843 byl vysvěcen na kněze. Působil jako duchovní v Abtenau. V letech 1849–1852 byl učitelem náboženství v Salcburku. Získal titul doktora teologie a filozofie. V období let 1852–1857 vyučoval klasickou filologii na státním gymnáziu v Salcburku. Roku 1857 se stal opatem benediktinského řádu v opatství svatého Petra v Salcburku.[1]

Po obnovení ústavní vlády se zapojil i do parlamentní politiky. Byl coby virilista poslancem Salcburského zemského sněmu a v letech 1863–1867 a 1869–1871 i Tyrolského zemského sněmu.[1] Zemský sněm ho delegoval i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za Salcbursko (kurie tržních obcí, obvod Golling, Abtenau, Kuchl).[2] K roku 1861 se uvádí jako prelát, bytem v Salcburku.[3] Stranicky se profiloval jako člen takzvané německé Ústavní strany (liberálně a centralisticky orientovaná, odmítající federalistické aspirace neněmeckých etnik).[1]

V letech 1876–1890 působil jako arcibiskup salcburský a zastával tudíž funkci primase německého. Zasazoval se o reformu benediktinského řádu.[1]