František Václavík

Působil jako továrník v Hranicích.[4] Jeho otcem byl obchodník se suknem Josef Václavík[1], zakladatel továrny na výrobu vlněných látek, harasu a prýmek čp. 288 v Čaputově ulici. Po otci převzal vedení rodinné firmy roku 1834. Jeho manželkou se stala Františka Hanslianová. Sňatkem se zařadil i mezi významné místní obchodníky se suknem. Neúspěšně se rovněž snažil o podnikání v oboru výroby cikorky a čokolády a výroby fezů. Tyto dva podniky brzy zanikly.[2]

Byl veřejně a politicky činný. Během revolučního roku 1848 velel setnině Národní gardy v Hranicích. V 60. letech 19. století patřil mezi hlavní organizátory českého spolkového života ve městě. Během pruské okupace roku 1866 se zasloužil o ukrytí inventáře hranické c. k. Dělostřelecké akademie. V letech 1870–1873 a 1879–1890 byl starostou Hranic. V této funkci se zasadil roku 1870 o založení českého reálného gymnázia. Od 80. let se ovšem vzdaloval českému národnímu hnutí. V obecních volbách roku 1885 podpořil vítěznou německou stranu, která pak na radnici dominovala až do roku 1903. Po volbách roku 1885 se národnostní spory ve městě vyhrotily.[2] Václavík se nestal Němcem v národnostním slova smyslu, ale přesto své vazby na české národní hnutí přerušil. V roce 1890 vystřídal Václavíka na postu starosty etnický Němec Friedrich Plachky.[5][6][7]

V 60. letech se Václavík krátce zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v lednu 1867 byl zvolen na Moravský zemský sněm, za kurii městskou, obvod Hranice, Lipník, Kelč. V krátce poté konaných zemských volbách v březnu 1867 tu ovšem byl zvolen německý kandidát August Weeber.[8] Kandidoval zde i v zemských volbách v roce 1870. Poměrem 460 : 343 hlasů zvítězil ovšem Němec Josef Abendroth.[9] Na sněm se Václavík na krátký čas vrátil ještě v zemských volbách v září 1871. V následných zemských volbách v prosinci 1871 ho zde výrazným poměrem 434 : 8 hlasů porazil německý kandidát Johann Kaser.[8] V lednu 1867 se uvádí jako oficiální kandidát českého volebního výboru (Moravská národní strana, staročeská).[4]

Kromě svých profesních a politických aktivit byl i zdatným amatérským malířem. Tvořil zejména figurální a krajinné olejomalby. V roce 1867 bez honoráře zrenovoval obrazy křížové cesty na hřbitova u Kostelíčka (původně od Josefa Heřmana Gallaše).[2]

Zemřel v březnu 1893. Jako příčina úmrtí se uvádí zápal podžebernice. Bylo mu 78 let.[3]