František Tichý (architekt)

Do obecné školy i do reálky (1897–1904) chodil v Hradci Králové.[1][2] Po absolvování maturity (22. června 1904[1]) šel studovat architekturu na Vysokou školu technickou v Praze. K tomu svůj široký tematický záběr zájmů rozvíjel díky návštěvám přednášek prof. Karla Chytila o výtvarném umění a prof. Otakara Hostinského z estetiky.

V roce 1909 spoluzaložil Spolek českých bibliofilů v Praze. V letech 1910–1914 pracoval ve stavební kanceláři královéhradeckého stavitele Václava Rejchla staršího.

Od r. 1913 začal pracovat v městském muzeu v Hradci Králové (dnes Muzeum východních Čech) jako knihovník a organizátor výstav, díky čemuž v roce 1914 uspořádal první soubornou výstavu českého ex libris. Za jeho působení byla muzejní knihovna obohacena o bibliofilský oddíl, přičemž v té době nic takového nebylo ani v pražském Národním muzeu.[1] Sám publikoval několik bibliofilských tisků věnovaných hlavně pracím hradeckých autorů.

V srpnu 1914 byl však povolán do války (léta 1915–1920 strávil v Turkestánu), čímž byla jeho práce pro hradecké muzeum přerušena. Do Hradce Králové se vrátil v roce 1921 a 21. prosince 1921 byl na schůzi městského zastupitelstva zvolen knihovníkem obecní knihovny a zároveň knihovníkem tehdejšího průmyslového muzea v Hradci Králové. Jeho roční plat činil osm tisíc tehdejších korun.[1] Spravoval též tzv. Palackého čítárnu.[2] Knihovnu se mu podařilo přesmístit z nevyhovujících malých prostor na Kavčím plácku do přízemí v domě „U Špuláků“.[1]

Od roku 1925 byl členem muzejní rady Svazu československých muzeí.[2]

Od roku 1932 byl pověřen správou Městského historického muzea (části tehdejšího muzea, tehdejší městské královéhradecké muzeum bylo rozděleno na dvě části, ale od roku 1913 sídlilo v jedné budově – historické budově Muzea východních Čech). Po odchodu ředitele královéhradeckého uměleckoprůmyslového muzea Ludvíka Domečky do výslužby (ředitelem 1895–1933) byl na návrh starosty Františka Ulricha od roku 1934 ředitelem celého muzea.[1] Na ředitelském postu zůstal do roku 1941.[3]

Doplnil, obohatil a zdokonalil sbírky, dále se soustředil na svou oblíbenou výtvarnou tematiku. Za svého působení od roku 1913 uspořádal asi 200 uměleckých výstav.[4]

Signatura Františka Tichého (1886–1961)

Byl prvním nakladatelem básnické tvorby Rudolfa Medka, když v roce 1924 vydal jeho básnickou sbírku Prsten. V roce 1914 působil jako dopisující člen Ústřední komise pro zachování památek ve Vídni.

V Hradci Králové se velmi aktivně podílel na veřejném životě. Měl podíl na založení několika spolkových organizací: Okrašlovacího spolku (15 let jednatelem), Spolku východočeských výtvarných umělců i Kruhu přátel umění v Hradci Králové.[2]

Jeho dílo se zaměřovalo hlavně na regionální (Královéhradecko) a umělecká témata.[2]

Je autorem zejména řady knih a dalších publikačních výstupů s tematikou Hradce Králové, kde se snažil se o propagaci města a jeho památek:

• Hradec Králové: umělecko-historický průvodce(se Zdeňkem Wirthem, 1913 a 1927)
• Velký Hradec Králové (1924)
• Hradec Králové, metropole českého severovýchodu (1927)
• Památce Dr. Františka Ulricha (1930)
• Moje vzpomínky starohradecké (1932)[4]
• Průvodce po obrazárně města Hradce Králové (1940)
• Průvodce sbírkami Městského muzea v Hradci Králové (s J. Filipem, 1946)[2]

Se stejnou tematikou se zabýval i na výstavách v muzeu i v novinových článcích, např. v periodicích Kraj královéhradecký, Osvěta lidu, Královéhradecké revue pro severovýchodní Čechy a Královéhradecko (člen redakční rady). Dále napsal mnoho článků o grafice a exlibris či příspěvků do katalogů.

Na základě své účasti na ruské frontě za 1. světové války, kde byl zajat a dostal se do Turkmenistánu maloval akvarely s tematikou této země a v letech 1923–1924 o ní napsal knihu Turkestan 1915–1920.[4]

Písemnou pozůstalost získal v roce 1988 literární archiv Památníku národního písemnictví. Je uložena v jednom archivním kartónu pod přírůstkovým číslem 23/88 a zahrnuje období 1893–1953. Písemnou pozůstalost tvoří zejména materiály týkající se vydání jubilejního sborníčku k sedmdesátinám královéhradeckého starosty Dr. Františka Ulricha. Obsažena je i korespondence s básníkem Rudolfem Medkem.[4]