František Tichý (architekt)

František Tichý (22. ledna 1886, Hradec Králové, Velké náměstí č.p. 24[1]6. listopadu 1961, Hradec Králové) byl český architekt, historik, vydavatel, knihovník, vlastivědný spisovatel a publicista. Působil také jako ředitel městského muzea v Hradci Králové (dnes Muzeum východních Čech).[2]

František Tichý
Narození22. leden 1886
Hradec Králové
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí6. listopadu 1961 (ve věku 75 let)
Hradec Králové
Československo Československo
Povoláníarchitekt, historik, ředitel muzea
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Byl nejstarším dítětem hostinského Václava Tichého a Anny Tiché, rozené Caldrové. Měl deset sourozenců.[1]

Vzdělání a první léta praxe

Do obecné školy i do reálky (1897–1904) chodil v Hradci Králové.[1][2] Po absolvování maturity (22. června 1904[1]) šel studovat architekturu na Vysokou školu technickou v Praze. K tomu svůj široký tematický záběr zájmů rozvíjel díky návštěvám přednášek prof. Karla Chytila o výtvarném umění a prof. Otakara Hostinského z estetiky.

V roce 1909 spoluzaložil Spolek českých bibliofilů v Praze. V letech 1910–1914 pracoval ve stavební kanceláři královéhradeckého stavitele Václava Rejchla staršího.

Práce pro muzeum v Hradci Králové

Od r. 1913 začal pracovat v městském muzeu v Hradci Králové (dnes Muzeum východních Čech) jako knihovník a organizátor výstav, díky čemuž v roce 1914 uspořádal první soubornou výstavu českého ex libris. Za jeho působení byla muzejní knihovna obohacena o bibliofilský oddíl, přičemž v té době nic takového nebylo ani v pražském Národním muzeu.[1] Sám publikoval několik bibliofilských tisků věnovaných hlavně pracím hradeckých autorů.

V srpnu 1914 byl však povolán do války (léta 1915–1920 strávil v Turkestánu), čímž byla jeho práce pro hradecké muzeum přerušena. Do Hradce Králové se vrátil v roce 1921 a 21. prosince 1921 byl na schůzi městského zastupitelstva zvolen knihovníkem obecní knihovny a zároveň knihovníkem tehdejšího průmyslového muzea v Hradci Králové. Jeho roční plat činil osm tisíc tehdejších korun.[1] Spravoval též tzv. Palackého čítárnu.[2] Knihovnu se mu podařilo přesmístit z nevyhovujících malých prostor na Kavčím plácku do přízemí v domě „U Špuláků“.[1]

Od roku 1925 byl členem muzejní rady Svazu československých muzeí.[2]

Od roku 1932 byl pověřen správou Městského historického muzea (části tehdejšího muzea, tehdejší městské královéhradecké muzeum bylo rozděleno na dvě části, ale od roku 1913 sídlilo v jedné budově – historické budově Muzea východních Čech). Po odchodu ředitele královéhradeckého uměleckoprůmyslového muzea Ludvíka Domečky do výslužby (ředitelem 1895–1933) byl na návrh starosty Františka Ulricha od roku 1934 ředitelem celého muzea.[1] Na ředitelském postu zůstal do roku 1941.[3]

Doplnil, obohatil a zdokonalil sbírky, dále se soustředil na svou oblíbenou výtvarnou tematiku. Za svého působení od roku 1913 uspořádal asi 200 uměleckých výstav.[4]

Další aktivity

Signatura Františka Tichého (1886–1961)

Byl prvním nakladatelem básnické tvorby Rudolfa Medka, když v roce 1924 vydal jeho básnickou sbírku Prsten. V roce 1914 působil jako dopisující člen Ústřední komise pro zachování památek ve Vídni.

V Hradci Králové se velmi aktivně podílel na veřejném životě. Měl podíl na založení několika spolkových organizací: Okrašlovacího spolku (15 let jednatelem), Spolku východočeských výtvarných umělců i Kruhu přátel umění v Hradci Králové.[2]

Literární dílo

Jeho dílo se zaměřovalo hlavně na regionální (Královéhradecko) a umělecká témata.[2]

Je autorem zejména řady knih a dalších publikačních výstupů s tematikou Hradce Králové, kde se snažil se o propagaci města a jeho památek:

  • Hradec Králové: umělecko-historický průvodce(se Zdeňkem Wirthem, 1913 a 1927)
  • Velký Hradec Králové (1924)
  • Hradec Králové, metropole českého severovýchodu (1927)
  • Památce Dr. Františka Ulricha (1930)
  • Moje vzpomínky starohradecké (1932)[4]
  • Průvodce po obrazárně města Hradce Králové (1940)
  • Průvodce sbírkami Městského muzea v Hradci Králové (s J. Filipem, 1946)[2]

Se stejnou tematikou se zabýval i na výstavách v muzeu i v novinových článcích, např. v periodicích Kraj královéhradecký, Osvěta lidu, Královéhradecké revue pro severovýchodní Čechy a Královéhradecko (člen redakční rady). Dále napsal mnoho článků o grafice a exlibris či příspěvků do katalogů.

Na základě své účasti na ruské frontě za 1. světové války, kde byl zajat a dostal se do Turkmenistánu maloval akvarely s tematikou této země a v letech 1923–1924 o ní napsal knihu Turkestan 1915–1920.[4]

Písemná pozůstalost

Písemnou pozůstalost získal v roce 1988 literární archiv Památníku národního písemnictví. Je uložena v jednom archivním kartónu pod přírůstkovým číslem 23/88 a zahrnuje období 1893–1953. Písemnou pozůstalost tvoří zejména materiály týkající se vydání jubilejního sborníčku k sedmdesátinám královéhradeckého starosty Dr. Františka Ulricha. Obsažena je i korespondence s básníkem Rudolfem Medkem.[4]

Reference

  1. Hradecké muzeum bylo už ve 30. letech proslulé. Hradecký deník. 2007-10-18. Dostupné online [cit. 2021-06-04]. (česky)
  2. Tichý, František, 1886-1961. aleph.nkp.cz [online]. [cit. 2021-06-04]. Dostupné online.
  3. Encyklopedie města Hradce Králové.. 1. vyd. vyd. Hradec Králové: Garamon 2 sv. s. Dostupné online. ISBN 978-80-86472-52-2, ISBN 80-86472-52-3. OCLC 761168827
  4. Badatelna.eu | Literární archiv Památníku národního písemnictví - Tichý František (architekt). www.badatelna.eu [online]. [cit. 2021-06-02]. Dostupné online.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.