František Roscher

Narodil se v rodině obchodníka s plátnem Františka (Franze) Roschera a jeho manželky Terezie, rozené Rutterové, [1] vystudoval malířství.[pozn. 1]

Rodina Františka Roschera se často stěhovala, během třiceti let je zaznamenáno více než 20 bydlišť, převážně na Novém Městě.[2] Okolo roku 1867 vyučoval na pražské Průmyslové řemeslnické škole ozdobnictví, kreslení ornamentální a kreslení vzorků.[3]

Zemřel na pražském Novém Městě v č. 1325 (Školská ulice, též rodný dům Jaroslava Haška) dne 4. června 1869 na vodnatost (Wassersucht), pohřben byl na Olšanských hřbitovech.[4]

František Roscher, František Šír: Barikáda u technického ústavu

František Roscher, Bedřich Anděl: Amazonka na barikádě, Praha 1848

Ve svých kresbách, převedených na litografie, zachytil revoluční události roku 1848 v Praze. Zejména litografie Amazonka na barikádě na malém rynečku se stala ikonickým symbolem bojů v Praze v roce 1848, i když autor nebývá při reprodukování uváděn.[5]

Práce Františka Roschera jsou ve vlastnictví Památníku národního písemnictví a Západočeské galerie.[6]

• Vlastenecké cítění Františka Roschera dokladuje prohlášení, které s příslušníky své rodiny a dalšími osobami zadal v lednu 1861 do Národních listů. Jednalo se o případ, kdy skupina Čechů a slovanských cizinců zpívala o silvestrovské noci 1860 na ulici slovanské písně. Po zakročení policejní hlídky byl jeden muž ze společnosti poraněn, tři byli zatčeni. František Roscher se vůči této šikaně v tisku důrazně ohradil. Mezi účastníky incidentu, kteří prohlášení podepsali, byl i bohemista Jan Gebauer a chorvatský spisovatel August Šenoa.[7]
• Manželka Josefa, která přežila svého manžela o devět let a vychovala několik dětí, dožila od roku 1876 v městském chudobinci sv. Bartoloměje (ve Vyšehradské ulici, dnešní Ministerstvo spravedlnosti ČR), kde v roce 1878 zemřela.[2][8]