Franz Nadorp

Narodil se v Isselburgu v rodině umělců jako jediný syn Johanna Theodora Nadorpa a Gertrudy Anny Stroofové. Po ukončení studia na škole Anholt City ve věku 20 let obdržel stipendium ke studiu na Akademii výtvarných umění v Praze od knížete Constantina ze Salm-Salmu. Zde se stal oblíbeným žákem Josefa Berglera a specializoval se na historickou malbu. V roce 1822 získal zlatou medaili Akademie. Když v roce 1826 kníže Constantin ze Salm-Salmu zemřel, opustil v roce 1827 Prahu a na několik měsíců se vrátil do rodného Isselburgu.

Na podzim roku 1827 Nadorp odcestoval s knížetem Franzem ze Salm-Salmu do Říma. V té době zde působila řada německých umělců jako Peter Cornelius, Johann Friedrich Overbeck a Julius Schnorr von Carolsfeld. Ocitl se tak ve skupině tak zvaných Nazarénů. Byl jedním ze zakladatelů římského spolku umělců (Ponte-Molle-Gesellschaft, 1829) a Německého svazu umělců (Deutscher Künstlerverein, 1845). Léta 1840-1850 patřila k jeho nejplodnějším.

V Římě se setkal s bavorským králem Ludvíkem I. a spřátelil se s ním. V roce 1859 byl přijat pruským králem Fridrichem Vilémem IV. a získal tak první státní zakázku. Za téměř 50 let pobytu v Itálii opouštěl Řím jen zřídka. V roce 1862 se na krátkou dobu vrátil zpět do svého rodného města. V roce 1876 mu kníže Alfred I. ze Salm-Salmu poskytl rentu.

Zemřel Římě a byl pohřben na německém hřbitově Campo Santo Teutonico (exteritoriální území Vatikánu).

Celý jeho majetek byl věnován knížatům Salm-Salmům a lze ho vidět v muzeu ve vodním hradu Anholt v Isselburgu v Severním Porýní-Vestfálsku a v tamním farním kostele svatého Pankráce.

Franz Nadorp je řazen mezi německé romantické malíře.

Ve sbírkách Národní galerie Praha je Nadorpova kresba Kladení Krista do hrobu.[2] Oblastní galerie v Liberci vlastní jeho kresbu Dívčí hlava.[3]

• 
  Franz Nadorp: Zavraždění synů Eduarda IV. (1836)
• 
  Franz Nadorp: Portrét Josefa Berglera (1823)
• 
  Franz Nadorp: Venkovská krajina