František Kozel

Vystudoval Pedagogickou fakultu v Hradci Králové, pak obor pedagogika a psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1966–1986 pracoval jako pedagog na základní škole v Hořicích, v letech 1986–1987 učil na Středním odborném učilišti v Nové Pace. Potom v období let 1987–1990 působil jako vědecký pracovník Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.[3]

V červenci 1990 byl jmenován poradcem českého ministra školství a v srpnu 1990 se stal náměstkem ministra školství pro základní a střední školství.[4] Ve volbách v roce 1990 byl zvolen do České národní rady za Občanské fórum.[5] Mandát obhájil ve volbách v roce 1992, nyní za ODS (volební obvod Východočeský kraj). Předsedal výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a byl členem předsednictva ČNR.[6][7][8]

Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Kandidoval znovu ve volbách v roce 1996, ale nebyl zvolen. Po volebním neúspěchu oznámil, že bude čerpat osm týdnů dovolené a pak se rozhodne o případné další kariéře. Nebyl schopen říct, zda bude na podzim 1996 kandidovat do senátu. Podotkl, že formálně je nadále zaměstnancem ministerstva školství.[9] Následně ho ministr školství Ivan Pilip jmenoval do funkce vedoucího skupiny středního odborného, učňovského a vyššího odborného školství na ministerstvu školství.[10] A v březnu 1997 ho Ivan Pilip jmenoval náměstkem ministra školství.[11] I do sněmovny ovšem nakonec nastoupil, jako náhradník v červnu 1997 (poté, co na mandát rezignoval Ivan Pilip). Původně sice návrat do sněmovny vyloučil z důvodů plného vytížení funkcí náměstka, ale pak své rozhodnutí změnil.[12] V prosinci 1997 se vzdal funkce náměstka ministra školství kvůli nové úpravě zákona o střetu zájmů (kombinace poslanecké funkce s podstem náměstka). Nadále ale působil jako poradce ministra pro regionální školství.[13] Od ledna 1998 přešel do poslaneckého klubu nově utvořené Unie svobody.[14][15]

V období po roce 2002 působil jako náměstek vicepremiéra za Unii svobody Petra Mareše.[16] V roce 2004 se stal aktérem aféry, při níž byl podezřelý z ovlivňování vyšetřování kauzy konkurzního soudce Jiřího Berky. Policie u něj provedla domovní prohlídku s dokumenty souvisejícími s kauzou (Kozlův zeť, konkurzní správce Petr Tuhý, byl zapleten do kauzy). Kozel tvrdil, že nalezené počítačové diskety nebyly jeho.[17] Nebyl ale obviněn.[18] Počátkem roku 2006 působil Kozel na postu ředitele odboru vládní a parlamentní agendy na ministerstvu spravedlnosti.[19] Své spojení s kauzou znovu odmítl v roce 2006 poté, co Česká televize informovala o odposleších mezi Tuhým a údajným organizátorem kauzy konkurzního soudce Berky Vladislavem Větrovcem.[20] Z funkce ministerského úředníka na ministerstvu spravedlnosti ho propustil v září 2006 po svém nástupu nový šéf rezortu Jiří Pospíšil.[21]

Angažoval se i v místní politice. Na přelomu let 1994-1995 podal stížnost na několik majetkových rozhodnutí městské rady v domovských Hořicích. Ve většině jeho námitek mu později dal okresní úřad za pravdu.[22] V té době byl předsedou ODS v Hořicích.[23] Za ODS zde kandidoval do zastupitelstva v mimořádných komunálních volbách v roce 1995 (ovšem jen symbolicky, na posledním místě kandidátní listiny občanských demokratů).[24] V komunálních volbách roku 1998 kandidoval neúspěšně za Unii svobody do zastupitelstva města Hořice. Profesně se uvádí jako poradce ministra.[25] V Hořicích rovněž v 90. letech inicioval recesistickou akci instalace největšího českého trpaslíka, kterým měla být několikametrová socha. Ta byla nakonec odhalena až roku 2006.[26]