František Konečný (voják)

František Konečný se narodil 15. února 1918 v Horní Suché v dnešním okrese Karviná v české rodině. Absovloval obecní a měšťanskou školu a poté polské gymnázium v Těšíně. Navštěvovat jej přestal poté, co v roce 1938 připadla Horní Suchá Polsku a nastoupil jako účetní na šachtu František. V roce 1939 byl povolán do polské armády, ale díky zahájení druhé světové války a rychlé porážce Polska již do ní nestihl nastoupit. Horní Suchá přešla pod německou správu.

V prosinci 1939 prováděli Němci registraci obyvatel, při které odmítli Františkovi Konečnému uznat českou národnost a proto byl nucen přihlásit se k národnosti slezské, čímž se stal německým státním příslušníkem. Díky tomu byl v létě 1940 jako Franz Koneczny odveden do německé armády, do které nastoupil v prosinci téhož roku. Základní výcvik prodělal ve Striegau, poté byl odvelen do Alsaska. Již tehdy se zabýval myšlenkou dezerce, ale nebylo kam. V květnu 1941 byl v rámci příprav na operaci Barbarossa i s jednotkou přesunut do Východního Pruska, kde po první dva měsíce bojů strážil sklad pohonných hmot. Po přesunu ke Smolensku onemocněl úplavicí a teprve po jejím vyléčení mohl na frontu. V prostoru Jarceva, kde probíhal protiútok rudé armády, nakonec padl vlastním přičiněním do zajetí.

Po pádu do zajetí byl František Konečný odvezen do zajateckého tábora NKVD v Jelabuze, kde podepsal písemné prohlášení o záměru bojovat proti fašismu. Během dalšího pobytu v zajateckých táborech byl odvezen do Moskvy, kde namluvil rozhlasovou výzvu vojákům německé armády k přechodu do zajetí, anebo pracoval jako sanitář v budově pro nakažené tyfem. V roce 1943 strávil z nejasných důvodů nejprve dva týdny na samotce ve věznici Butyrka a poté další dva týdny ve vězení Lubjanka. Následně byl převezen do zajateckého tábora v Krasnogorsku, který byl centrem pro antifašistickou organizaci Svobodné Německo a kde se již mohl přihlásit do československé zahraniční armády.

Po přesunu do Novochopjorsku vstoupil František Konečný 25. září 1943 do 1. československé samostatné brigády. Ta se postupem času stala součástí 1. československého armádního sboru a s ním František Konečný došel přes Kyjev a Dukelský průsmyk až na východní Slovensko. Zde v prosinci 1944 již v hodnosti četaře uposlechl nabídku a byl přeložen k výsadkářům. Od ledna 1945 se absolvoval ve Lvově parašutistický, výzvědný a diverzní výcvik. V rámci výsadku Uragan odletěl 25. března téhož roku z Krakova a byl vysazen v prostoru Nového Strašecí. Odtud se skupina přesunula do lesů u Lán, kde si vybudovala základnu a odkud prováděla výzvědnou činnost. Do bojů se přímo nezapojovala, pomáhala organizovat pomoc pražskému povstání a informovala velení o situaci v Čechách. Po skončení bojů byl František Konečný ještě jednou odvelen do Lvova, pak se vrátil domů.

V činné službě dosáhl František Konečný hodnosti poručíka. Do ledna 1946 sloužil u dělostřeleckého pluku v Táboře. Po opuštění armády vstoupil do KSČ a pracoval tamtéž na jejím krajském sekretariátu. V roce 1948 nastoupil na Ministerstvo vnitra, kde pracoval do roku 1950, kdy z něj odešel na vlastní žádost kvůli nesouhlasu s některými jeho kroky. Po návratu do Tábora začal pracovat v mlékárenském družstvu a vystoupil z KSČ. Nějaký čas byl pak sledován Státní bezpečností. Mezi lety 1960 a 1979 pracoval na okresním národním výboru a poté odešel do důchodu. Zemřel 28. 9. 2006.