František Kocourek

Od poloviny 20. let pracoval v rozhlase jako reportér a komentátor. Později spolupracoval také s Peroutkovou Přítomností a s dokumentárním i s hraným filmem. V publicistické činnosti upozorňoval od začátku 30. let na nebezpečí, které představoval nástup nacismu v Německu. Roku 1935 komentoval pro pražský Radiojournal průběh plebiscitu v Sársku.

Velký posluchačský ohlas měly jeho rozhlasové komentáře událostí kolem Mnichova 1938 a na začátku nacistické okupace, zejména přímý přenos německé vojenské přehlídky na Václavském náměstí 19. 3. 1939, ironicky komentovaný. Od června 1940 už nesměl vystupovat v rozhlase. Navzdory varování gestapa pořádal přednášky s vlasteneckou tematikou. V červnu 1941 byl zatčen a posléze deportován do koncentračního tábora v Osvětimi-Birkenau, kde zahynul.

Psal detektivní příběhy a humoristické romány, často se svým bratrem Milošem (1904–1984), spisovatelem, rozhlasovým a televizním pracovníkem. V roce 1934 uveřejnil v Přítomnosti sérii článků Na dně, která popisuje život nezaměstnaných za krize.[1] Články vynikají realistickými detaily tehdejšího života. Pohřben byl na hřbitově Malvazinky.^[zdroj?!]

Na jeho paměť je pojmenována ulice Franty Kocourka v Praze na Smíchově a ulice Dr. Kocourka v Sokolově.

• Frank a Flink za volantem : příhody reportéra a mechanika (společně s Mílou Kocourkem) (1930)
• Frank a Flink v Maroku : román (společně s Mílou Kocourkem) (1931)
• Ve vile ministra Brauna : detektivní román (1935)
• Jak vznikal atlas Československé republiky (1935)
• Oběti zvrácených : homosexuální a nedospělí (společně s J. F. Němečkem) (1937)
• Na té naší vojně (1938)