František Klement

Narodil se v pražské čtvrti Smíchov[2] a byl synem zedníka.[3] Po absolvování střední školy krátce působil v obchodě,[3] pak vstoupil do služeb arcivévody a cestovatele Ludvíka Salvátora Toskánského, s nímž procestoval několik evropských zemí, zejména Španělsko, Itálii, Francii a Řecko.[3] Mimo Evropy spolu navštívili například Turecko, Sýrii nebo severní Afriku.[3]

Od roku 1876 žil v Praze[3] a začal psát cestopisy, ve kterých opisoval zejména orientální země, které navštívil. Projevil v nich svůj pozorovací talent a obsah jeho knih nebyl zasažen literárním exotismem dané doby.[3] V knihách Messalina (1903) a Dva obrazy ze života starořímského (1905) beletrizovaně popsal život v antickém Římě, přičemž se věrně přidržoval předloh antických autorů, zejména Suetonia a Tacita.[3] Kromě literární činnosti se věnoval také studiu starého umění a starožitností, o nichž také napsal několik fejetonů do časopisu Květy.[3]

V roce 1895 pomáhal organizačně zabezpečit Národopisnou výstavu českoslovanskou, pořádanou v Praze.[3] V roce 1898 se ze soukromých důvodů přestěhoval do rakouského Innsbrucku, kde nadále psal a žil tam až do své smrti[3] roku 1933.

Někdy používal pseudonymu Quido Mansvet.[2][3]

• Novodobé průmyslové muzeum a jeho odborné zařízení (1885)
• Z Jaffy do Jeruzaléma (1894), cestopis, výňatek z připravované knihy Palestina
• Palestina (1895), cestopis
• Messalina (1903), beletrie s námětem života v starověkém Římě
• Dva obrazy ze života starořímského (1905), beletrie s námětem života v starověkém Římě
• Z ovzduší harémů a pouští (1909), cestopis