František Kincl

Pocházel z dělnické rodiny. Vyučil se zedníkem a vystudoval střední průmyslovou školu strojní. Později absolvoval Vysoké učení technické v Brně. Členem KSČ se stal roku 1966. V roce 1965 nastoupil ke Sboru národní bezpečnosti. V období let 1979-1988 zastával funkci náčelníka krajské správy SNB v Ostravě. Před nástupem na ministerskou pozici působil na postu náměstka ministra vnitra ČSSR. Byl rovněž členem Krajského výboru KSČ pro Severomoravský kraj. Bylo mu uděleno Vyznamenání Za vynikající práci.[1]

V říjnu 1988 se stal ministrem vnitra v československé vládě Ladislava Adamce.[1] Na tomto postu setrval do 3. prosince 1989, kdy vláda skončila, respektive prošla rekonstrukcí. Již od 29. listopadu 1989 ale s oficiálním zdůvodněním svého onemocnění úřad ministra fakticky nevykonával.[2][3] Ve volbách roku 1986 se stal také poslancem České národní rady.[4] Zasedal v ČNR za Severomoravský kraj. Po sametové revoluci se 8. ledna 1990 vzdal mandátu v rámci procesu kooptací do ČNR.[5]

V říjnu 1993 ho Vyšší vojenský soud v Táboře (předseda senátu Jiří Bernát) odsoudil spolu s dalšími předáky předlistopadových bezpečnostních složek na tři roky do vězení za zneužití pravomoci veřejného činitele. Konkrétně mělo jít o použití nezákonné „preventivní izolace“ několika stovek tehdejších opozičních aktivistů. Trest pak vykonal.[6] Od roku 2002 byl rovněž u soudu v rámci procesu s aktéry Akce Asanace, kdy v 70. letech Státní bezpečnost měla používat tvrdé praktiky při nátlaku na disidenty, směřujícímu k jejich emigraci z ČSSR. Kincl tehdy působil jako náčelník správy StB v Brně.[7]