František Hatina

Původním povoláním byl slévač. Od roku 1907 se angažoval v Dělnické tělocvičné jednotě a v sociálně demokratické straně. Od roku 1915 byl redaktorem, později šéfredaktorem plzeňského sociálně demokratického listu Nová doba.[3] Koncem 30. let za druhé republiky se jako redaktor Nové doby postavil na stranu Antonína Remeše proti dosavadnímu prvorepublikovému plzeňskému starostovi Luďkovi Pikovi.[4]

Za protektorátu byl v letech 1939–1945 vězněn v koncentračním táboře Buchenwald. Po roce 1945 se znovu zapojil do politiky a působil jako odpovědný redaktor listu Nový den (nástupce předválečné Nové doby).[3][4]

V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za ČSSD. Poslancem byl do parlamentních voleb v roce 1946. Po nich se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, opět za sociální demokraty. Zde zasedal až do voleb do Národního shromáždění roku 1948.[5][6]

Patřil mezi přední politiky ČSSD na Plzeňsku. Po osvobození se vrátil do krajského vedení sociální demokracie. V jeho rámci představoval pravicové, protikomunisticky orientované křídlo. Po únorovém převratu v roce 1948 odmítal sloučení strany s Komunistickou stranou Československa. 23. března 1948 ho navrhl AV ČSSD na vyloučení ze strany.[4]

Odešel pak z politiky. V roce 1954 byl zatčen a odsouzen v důsledku plzeňského povstání z předchozího roku na osm let. Propuštěn byl ze zdravotních důvodů v roce 1959.[7][3][4] Roku 1968 byl rehabilitován.[4]