František Dibarbora

František Dibarbora (19. listopad 1916 Bratislava – 4. září 1987 Bratislava) byl slovenský herec.

Jeho dědeček Giacomo DiBarbara byl italský podnikatel, pocházející z Udine, který nedaleko Vídně vlastnil továrnu na výrobu textilních barev. Na popud otce Františka Filipa Dibarbory, který pracoval jako železničář, šel po gymnáziu studovat Hudební a dramatickou akademii v Bratislavě (1938) u Janka Borodáče. Po jejím ukončení nastoupil jako elév do činoherního souboru Slovenského národního divadla. S výjimkou let 1940–1942, kdy byl členem Opery Slovenského národního divadla, a let 1946–1952, kdy hrál na Nové scéně, byl členem Činohry Slovenského národního divadla. Na jejím jevišti se objevoval i po odchodu do důchodu v roce 1982. V divadle vytvořil více než 180 nejen komediálních postav. Nejvýznamnější inscence, ve kterých hrál byly, Bratři Karamazovi, Revízor, Jožka Púčik a jeho kariéra, Inkognito, Veselé paničky Windsorské, Dokud kohout nezazpívá. Byl oblíbeným estrádním umělcem. Uplatnil se také v televizi a v rozhlasu. Působil rovněž jako pedagog na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě.

V mládí hrával aktivně lední hokej, jako brankář odchytal 3 utkání ve slovenské reprezentaci (01. 02. 1940 – 06. 02. 1940). Zemřel 4. září 1987 na následky automobilové nehody, které zkomplikovaly jeho zdravotní potíže se srdcem.