František Cuřín

prof. PhDr. František Cuřín, DrSc.[1]
prof. PhDr. František Cuřín, DrSc.[1]
Narození	30. ledna 1913 ; Bechyňská Smoleč
Úmrtí	13. září 1988 (ve věku 75 let) ; Praha
Povolání	vysokoškolský učitel a jazykovědec
Stát	Česko
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Témata	čeština, dialektologie a onomastika
Významná díla	Vývojové tendence současné spisovné češtiny a kultura jazyka (1981, společně s doc. Jiřím Novotným)
Vlivy	Vladimír Šmilauer
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

František Cuřín (30. ledna 1913, Bechyňská Smoleč (u Tábora) – 13. září 1988, Praha) byl český vysokoškolský učitel a jazykovědec,[2] zabývající se v rámci oboru bohemistiky jak historií, vývojovými tendencemi a dialektologií českého jazyka, tak i českou toponomastikou.

Život a dílo

František Cuřín studoval na táborském gymnázium, kde i pod vlivem tamějšího filologa a učitele Josefa Straky (1876–1963)[3][4] obrátil svoji studijní pozornost k jazykovědě (např. místní toponomastice).[5] Následně vystudoval v 30. letech 20. století – jako žák indoevropeisty Oldřicha Hujera, slavisty Miloše Weingarta, bohemisty Emila Smetánky a bohemisty a onomastika Vladimíra Šmilauera – na Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, posléze se až do roku 1954, kdy se navrátil opětovně na univerzitu a započal pedagogicky působiti na Pedagogické fakultě UK, věnoval od svého ukončení univerzitního studia středoškolské učitelské dráze.[6]

Dle Souborného katalogu Národní knihovny České republiky (NK ČR) je František Cuřín autorem těchto níže uvedených knih:

Kapitoly z dějin českých nářečí a místních i pomístních jmen. 1. vyd. Praha: Universita Karlova, 1969. 150 S. (pozn.: 500 výtisků)
Studie z historické dialektologie a toponomastiky Čech. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1967. 186 S. (pozn.: 500 výtisků)
Historický vývoj označování rodiny a rodinné příslušnosti v českých nářečích. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1964. 69 S. (pozn.: vydáno 800 výtisků)

Cuřín, František; Cirklová, Marie. Základy slavistiky: určeno pro posluchače pedagogických fakult. České Budějovice: Pedagogická fakulta, 1981. 155 S. (pozn.: 700 výtisků)
Vývoj spisovné češtiny: vysokoškolská učebnice pro studenty filozofických a pedagogických fakult. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985. 180 S.
Cuřín, František; Novotný, Jiří. Vývojové tendence současné spisovné češtiny a kultura jazyka. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1974. 106 S.
Cuřín, František a kol. Vývoj českého jazyka a dialektologie: učebnice pro pedagogické fakulty. (několikero vydání)
- (Pozn.: 2. vyd. Praha: SPN, 1971. 212 S.; 3. vyd. Praha: SPN, 1975. 212 S.; 4. vyd. Praha: SPN, 1977. 213 S.)

Stručná charakteristika prvních obrozeneckých gramatik. Práce z dějin slavistiky X, 1985. 191-198 S.[7]
Nejstarší obrozenecké divadlo a obrozenecká čeština. Naše řeč, ročník 68 (1985), číslo 5, 225-229 S.

Cuřín, František, 1913-1988 - Bibliografie dějin Českých zemí
Osobnost: František Cuřín In: Příjmení.cz
CLERCQ, Jan De; DESMET, Piet. Florilegium historiographiae linguisticae: études d'historiographie de la linguistique et de grammaire comparée : à la mémoire de Maurice Leroy. [s.l.]: Peeters Publishers 524 s. Dostupné online. ISBN 9789068315783. (francouzsky)
Badatelna.eu | Státní okresní archiv Tábor - Straka Josef, Dr.. badatelna.eu [online]. [cit. 2017-12-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-09.
ŠMILAUER, Vladimír. Šedesátiny Františka Cuřína. In: Naše řeč, ročník 56 (1973), číslo 2, 104-105 S.
RACKOVÁ, Marie. František Cuřín sedmdesátiletý. In: Naše řeč, ročník 66 (1983), číslo 2, 96-99 S.
Bachmannová, Jarmila. František Cuřín (1913—1986). In: Naše řeč, ročník 72 (1989), číslo 2, 101-102 S.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.