František Bürger-Bartoš

Otec Františka Bürgera byl chalupník a nájemce hostince v Čertyni. František pocházel ze sedmi dětí. Ještě než stačil složit maturitu na reálném gymnáziu v Českých Budějovicích, byl povolán (8. května 1916) jako ani ne osmnáctiletý do rakousko-uherské armády.[1] V hodnosti desátníka padl v srpnu 1917 do zajetí a v zajateckém táboře Padula sa přihlásil do československých legií. Za půl roku (12. března 1918) byl František Bürger zařazen do výzvědného oddílu a s ním následně k III. italské armádě.[1] Do srpna 1918 působil mezi "výzvědčíky" na řece Piavě. Pak jej poslali do důstojnické školy v Modeně. Tu dokončil 1. prosince 1918 v hodností podporučíka.[1] Do Československa se vrátil jako velitel čety 35. pluku italských legií. Za účast v první světové válce byl vyznamenán italským válečným křížem a italskými medailemi za válečnou námahu a sjednocení Itálie.[1]

Po návratu do vlasti se František Bürger (jako poručík) zúčastnil bojů o Těšínsko (19. ledna 1919 – 26. února 1919) a poté i bojů o jižní Slovensko proti Maďarské republice rad (27. dubna 1919 – 1. srpna 1919).[1] Po splnění vojenských úkolů si zvolil kariéru československého důstojníka - vojáka z povolání. Vysokou školu válečnou v Praze dokončil v roce 1928 s velmi dobrým prospěchem.[1] Bylo mu třicet let, měl hodnost kapitána, disponoval slušnými jazykovými znalostmi (němčina, italština, francouzština a maďarština) a oplýval zkušenostmi ze zpravodajské služby. V následujícím roce (1929) prošel zpravodajským kurzem hlavního štábu.[1]

Dne 1. října 1937 byl František Bürger (již v hodnosti podplukovníka generálního štábu) jmenován náčelníkem štábu 5. pěší divize v Českých Budějovicích. Za branné pohotovosti státu (září 1938) zastával funkci náčelníka štábu Hraniční oblasti 31.[1]

Po Mnichovu a německé okupaci (a po likvidaci československé armády) odešel František Bürger z jižních Čech do Prahy. Zapojení do práce ve vojenské ilegální odbojové organizaci Obrana národa (ON) a spolupráce s předsedou protektorátní vlády generálem Aloisem Eliášem bylo pro Františka Bürgera logickou volbou.[1] V Praze se Bürger stal úředníkem pensijního oddělení ministerstva financí, kde kolem sebe shromáždil zde zaměstnané bývalé důstojníky. Ti se kromě "práce pro ministerstvo" věnovali i ilegální činnosti. Podle rodné chalupy používal František Bürger krycí jméno "Bartoš" a stejné jméno dostala i jeho ilegální odbojová skupina – "Bartoš".[5] Tato zpravodajská skupina byla dobře zakonspirovaná, fungovala v rámci ON a pracovala po dobu několika let prakticky nezasažena represivními údery německých bezpečnostních složek (gestapo, sicherheitsdienst). Po zatčení velitele třetí garnitury Obrany národa – generála Zdeňka Nováka (22. června 1944) začal František Bürger samostatně připravovat vojenskou akci proti okupantům v Praze. Za tím účelem vešel (počínaje srpnem 1944) ve spojení s generálem Karlem Kutlvašrem. Skupina "Bartoš" byla na konci druhé světové války jednou z mála akceschopných pražských ilegálních organizací.[1] Jejím přičiněním tak byla v této době v Praze připravena základní povstalecká velitelská struktura.[6] Dále činností skupiny "Bartoš" vzniklo v hlavním krytu pražské protiletecké ochranné policie (podzemí v Bartolomějské ulici číslo 5 [p 2]) strategické stanoviště pro efektivní řízení květnového povstání 1945 ve Velké Praze.[5] Není proto divu, že se nakonec odbojová organizace "Bartoš" v květnu 1945 stala základem povstaleckého Vojenského velitelství Velké Prahy a funkce náčelníka jejího štábu se ujal podplukovník generálního štábu František Bürger.[1][6]

Po druhé světové válce František Bürger přijal (společně se svou rodinou) za své občanské jméno oficiálně své odbojové krycí jméno "Bartoš".[5] Také byl povýšen do hodnosti brigádního generála.[1][p 1] V práci pro československou armádu pokračoval i bezprostředně po skončení druhé světové války ve funkci náčelníka štábu I. armádního sboru.[1]

Počátkem roku 1946 postupně narůstal v poválečné společnosti vliv Obranného zpravodajství (OBZ), sovětské NKVD a KSČ. To se projevilo nejen v osobě a vlivu Bedřicha Reicina, ale především v oficiálním "tažení" proti osobnostem tzv. demokratického odboje. Byli to většinou bývalí legionáři a prvorepublikoví důstojníci vyšších hodností, kteří aktivně působili za protektorátu jako členové nekomunistických protiněmeckých ilegálních organizací. Cílem Obranného zpravodajství bylo ovládnutí československých armádních struktur, kde tyto výrazné osobnosti a silné individuality s frontovými zkušenostmi zastávali těsně po válce velitelské pozice.

Jednou z mnoha obětí tohoto komunistického "honu na čarodějnice" byl i František Bürger. Jako jeden z hlavních činitelů Pražského květnového povstání 1945 byl už začátkem roku 1946 „uklizen“.[1] Nejprve byl pověřen funkcí velitele československé vojenské mise při spojenecké kontrolní komisi v Budapešti. Tady kromě činnosti vojenského přidělence sledoval agendu poválečné repatriace československého státního a vojenského materiálu.[1] Po třinácti měsících působení v Budapešti byl přeložen do Paříže na místo československého vojenského atašé u francouzské vlády.[1]

Po Únoru 1948 byl František Bürger v září roku 1948 povolán z Paříže do Prahy, kde byl ustanoven velitelem Nejvyšší vojenské akademie. Ale již po roce působení v této funkci byl (v říjnu 1949) odeslán na tzv. nucenou dovolenou s čekaným.[1] Místo logicky očekávaného odchodu do výslužby byl 3. května 1950 zatčen orgány StB. Při prohlídce byly v jeho bytě nalezeny letecké snímky z předmnichovského období. To bylo tendenčně interpretováno jako „přečin nedbalého uchovávání státního tajemství".[1] Následoval soud, jehož verdiktem byla degradace do hodnosti vojína a trest ve výši osmi měsíců vězení.[1] Ani po odpykání trestu nebyl František Bürger propuštěn z komunistických kriminálů na svobodu.[5] Až do 3. ledna 1953 byl vězněn v Pardubicích, Jáchymově a Příbrami.[1]

Po propuštění z výkonu trestu se František Bürger vrátil do Prahy, kde pracoval jako úředník ve Státním pedagogickém nakladatelství (SPN).[1] V listopadu 1957 jej Nejvyšší soud zprostil původní obžaloby a Františku Bürgerovi byla vrácena generálská hodnost.[1] V roce 1962 jej postihl záchvat mozkové mrtvice a ochrnul na levou část těla. Až do své smrti byl upoután na lůžko.[1]

• Marek, Jindřich. Barikáda z kaštanů: pražské povstání v květnu 1945 a jeho skuteční hrdinové. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 2005. 415 s. Svět křídel; 73. ISBN 80-86808-16-5.
• FIDLER, Jiří. Encyklopedie branné moci Republiky československé, 1920-1938. Praha: Libri, 2006. 767 s. ISBN 80-7277-256-2
• Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany ČR – AVIS, 2005. ISBN 80-7278-233-9

• Povstalecké velitelství Alex
• Zdenko Vltavský-Waldhütter
• Carl von Pückler-Burghauss
• Česká národní rada (odboj)
• Karel Kutlvašr
• František Slunečko
• Jaromír Nechanský
• Jiří Pujman
• Obrana národa
• Josef Eret

• František Bürger-Bartoš - Databáze autorit