Francisco de Quevedo

Quevedo (A. Querol, 1902, Madrid)

Quevedo pochází ze starobylé španělské šlechtické rodiny od Burgosu, jeho otec Pedro Gómez de Quevedo byl sekretářem různých členů královské rodiny a také jeho matka María de Santibañez pracovala u dvora.[3] Studoval na jezuitském gymnáziu v Madridu,[4] posléze na univerzitách v Alcalá de Henares a Valladolidu.[5] Byl neuvěřitelně nadaný a již v mládí dosáhl mnohých úspěchů akademických i literárních. Vede poněkud nevázaný a prostopášný život.

Od roku 1601 žije u dvora, stává se diplomatem a zamotává se do různých politických dobrodružství na Sicílii a v Benátkách. Dosahuje i různých hodností u dvora. Dvůr je mu střídavě nakloněn a nebo jej odmítá, Quevedo totiž rád říká to, co si opravdu myslí a kritizuje ty, kteří kritizovaní být nechtějí. Nakonec je za kritiku samotného krále uvržen do žaláře, poté je sice propuštěn, ale jeho zdraví je již podlomeno a Quevedo brzy umírá.

Nejproslulejším Quevedovým dílem je Život rošťáka (Historia de la Vida de Buscón), typický pikareskní román.[6] Termín pikareskní román pochází ze španělského pícaro, což je rošťák a podvodníček, postrádající jakýchkoliv mravních zásad, a kterému jsme přesto nakloněni a přejeme si, aby nebyl polapen a za své poklesky potrestán. Takový je i hlavní hrdina v Životě rošťáka don Pablos. Kniha je psána ich-formou a proto mnozí mají tendenci věřit tomu, že don Pablos a Quevedo jsou tatáž osoba. Přesto, že asi obsahuje některé autobiografické prvky tomu tak však není, kniha je prostě jen tak mistrně napsána, že tento dojem budí. V satirických prózách Sny (Sueňos) a Dopisy rytíře de la Tenaza (Cartas de cavallero de la Tenaza) tepe zlořády tehdejšího Španělska. Věnuje se i literatuře náboženské, sepisuje například životopisy svatého Pavla a svatého Tomáše. Z jeho politických traktátů si získala největší proslulost Politika Boží. Nesnáší literaturu kulteranistů (a především Góngoru představitele tohoto směru) a brojí proti jejich dílům a jazyku, kterého používají. A to například ve svých dílech Učená latinice (La Culta Latiniparla) a Kompas kultistů (Aguja de navegar cultos). Quevedovo básnické dílo je zřetelným projevem konceptismu, plné často nepřeložitelných slovních hříček. Jeho veršů se nám dochoval jen zlomek, do češtiny některé z nich přeložil a do sbírky Kruté sny uspořádal Vladimír Mikeš.

• 
  Francisco de Quevedo
• 
  Francisco de Quevedo
• 
  Francisco de Quevedo