Francesco Maria Piave

Narodil se na ostrově Murano u Benátek, v době Italského království pod přímou vládou Napoleona Bonaparte. Přes dvacet let psal libreta pro nejlepší operní skladatele své doby. Vedle Giuseppe Verdiho, pro kterého napsal 10 libret, psal i pro další skladatele: Giovanni Pacini (čtyři libreta), Saverio Mercadante, Federico Ricci či Michael Balfe.

Nebyl pouze libretistou, byl rovněž novinářem a překladatelem. Byl kmenovým básníkem a inspicientem divadla Teatro La Fenice v Benátkách, později rovněž divadla La Scala v Miláně. Tato jeho zkušenost a jeho takt a vyjednávací schopnosti po léta sloužily Giuseppe Verdimu, který Piaveho často využíval ke svému prospěchu. Piave byl přesto celoživotním Verdiho přítelem a spolupracovníkem. Nahradil Salvadore Cammarano ve funkci jeho hlavního libretisty. Napsal libreta k operám Ernani (1844), Dva Foscariové (1844), Attila (1846), Macbeth (první verze 1847), Korzár (1848), Stiffelio (1850), Rigoletto (1851), La traviata (1853), Simon Boccanegra (první verze 1857) a Síla osudu (první verze 1862).

Francesco Maria Piave

Podobně jako Verdi, byl Piave horlivým italským vlastencem. Během první války za italskou nezávislost v roce 1848, kdy Radeckého vojska opouštěla Milán po potlačení povstání "Cinque giornate di Milano", Verdi adresoval svůj dopis Piavemu do Benátek oslovením "Občan Piave".

Poté, co Verdi přijal v roce 1870 zakázku na operu Aida, Piave měl rovněž připravovat libreto této opery. Byl ale raněn mozkovou mrtvicí, ochrnul a nemohl mluvit. Verdi podporoval jeho ženu a dceru. Navrhl vydat "Album skladeb známých skladatelů, které bude prodáváno v Piaveho prospěch".[1] Piave zemřel v roce 1876 v Miláně ve věku 65 let. Je pohřben na hřbitově Cimitero Monumentale di Milano. Jeho pohřeb rovněž platil Verdi.