François de La Rochefoucauld

François de La Rochefoucauld, kníže de Marcillac, vévoda de (15. září 1613, Paříž – 17. března 1680, tamtéž) byl francouzský spisovatel a moralista, autor aforismů, maxim, sentencí, drobných úvah a postřehů o lidské povaze a jejích slabostech.

François de La Rochefoucauld
Narození15. září 1613
Paříž
Úmrtí17. března 1680 (ve věku 66 let)
Paříž
Povoláníautor memoárů, spisovatel a voják
Národnostfrancouzská
Alma materPrytanée national militaire
Významná dílaÚvahy aneb výroky a maximy morální
Oceněnírytíř Řádu svatého Ducha
rytíř Řádu sv. Michala
Partner(ka)Anne Geneviève
DětiFrançois VII de La Rochefoucauld
Charles-Paris of Orléans
RodičeFrançois V de La Rochefoucauld a Gabrielle du Plessis-Liancourt[1]
PříbuzníFabio Brulart de Sillery (synovec)
François VIII de La Rochefoucauld (vnuk)
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

La Rochefoucauld pocházel ze staré šlechtické rodiny z Angoulême a v mládí jako důstojník bojoval v Itálii a ve Flandrech. Roku 1631 se zúčastnil spiknutí proti kardinálovi Richelieuovi, byl krátce vězněn v Bastile a pak vypovězen na své statky ve Verteuil. Po kardinálově smrti se vrátil ke dvoru, ale královna Anna Rakouská jej za jeho dlouhodobou oddanost neodměnila tak, jak očekával. Sblížil se proto s dalšími odpůrci dvora a v letech 1648 až 1652 patřil k vůdčím osobnostem šlechtického povstání proti kardinálovi Mazarinovi, tzv. Frondy. Poté, co byl v bojích těžce zraněn, přestal se zcela věnovat politice, odešel z veřejného života a jako světák patřil ke stálým návštěvníkům nejlepších pařížských aristokratických salónů, především salónu Madame de La Fayette. Zde pak piloval své hořké postřehy o této společnosti, které později vydal knižně.

Dílo

Hlavním dílem jeho života, které mu vyneslo evropskou slávu, jsou jeho Les Réflexions ou sentences et maximes morales (1665, Úvahy aneb výroky a maximy morální, česky též jako Krutá kniha aforismů s lehkými úvahami o těžkém životě), sbírka aforismů, maxim a sentencí, odhalující lidskou povahu a její slabosti. Jde o krutě bystré, mnohdy cynické, ale vždy skvěle vypointované postřehy, ve kterých autor odkrývá lidskou sebelásku, sobectví, samolibost a přetvářku. Kniha, patřící k vrcholům tzv. didaktické literatury, postavila La Rochefoucaulda po bok největším mistrům literatury období klasicismu. V prvním vydání obsahovala 314 maxim a vyvolala pobouření. Její bezvýchodně pesimistický tón postupně zmírňovalo přátelství autora s Madame de La Fayette, čímž se také měnil i charakter sbírky, která v konečném vydání z roku 1678 obsahuje 541 maxim.

Réflexions ou sentences et maximes morales, první vydání

La Rochefoucauld je dále autorem spisu Portrait de Monsieur de La Rochefoucauld par lui-même (1659 Portrét sebe samého) a napsal také své Mémoires (1662, Paměti).

Česká vydání

Citáty
  • Názory našich nepřátel jsou mnohem blíže pravdě o nás samotných než naše vlastní názory.
  • Jestliže chcete získat nepřátele, naparujte se před svými přáteli. Ale jestliže chcete získat přátele, nechte je, ať se mohou sami před vámi blýsknout.
  • Je mnoho lidí, kteří by se nikdy nezamilovali, kdyby o lásce neslyšeli mluvit.
  • Člověk opravdu chytrý dokáže svou chytrost skrývat.

Reference
  1. Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.