Frédéric Duvernoy

Frédéric Nicolas Duvernoy byl v hudbě samouk. Do Paříže přijel v roce 1788 a stal se hornistou v orchestru italské komedie. V roce 1790 se stal členem orchestru Národní gard a v roce 1797 prvním hornistou orchestru Pařížské opery. V roce 1801 byl zproštěn povinností v orchestru, aby se mohl věnovat sólové dráze a skladatelské činnosti. Stal se také členem soukromé kapely Napoleona Bonaparte "Chapelle de l'Empereur".

Jako sólista na lesní roh si získal vynikající pověst po celé Evropě. V roce 1795 se stal profesorem na pařížské konzervatoři. Vychoval řadu vynikajících sólistů, jako např. belgického skladatele Martina-Josepha Mengala a vytvořil vlastní metodu výuky hry na lesní roh, která je dodnes používána.

Jako skladatel byl především autorem skladeb pro svůj nástroj. Komponoval koncerty pro lesní roh a orchestr, etudy, koncertantní symfonie a komorní skladby.

Hudební díla

• 12 koncertů pro lesní roh a orchestr
• 3 tria pro lesní roh, housle a klavír
• 3 nokturna pro lesní roh a klavír
• 2 noturn pro lesní roh a harfu
• 3 kvintety pro lesní roh, dvoje housle, violu a kontrabas
• Pas de manœuvre pro dechový orchestr
• Marche du sacre de Napoléon 1er
• Intermezzo pro flétnu
• Sonáta pro lesní roh a violoncello
• Etudes faciles pro klavír a orchestr
• Symphonie concertante pro lesní roh, harfu a orchestr
• 20 duet pro dva lesní rohy
• 4 tria pro lesní rohy
• Concertino pro flétnu a klavír
• 12 fantasií pro lesní roh a klavír nebo varhany
• 4 divertimenta pro lesní roh a klavír
• Fantazie pro klavír a lesní roh nebo violu na počest Jeana-Jacquea Rousseaua
• 3 serenády pro klavír a lesní roh
• Duo pro lesní roh a klavír

Pedagogická díla

• Méthode pour le cor (1802)
• Leçons manuscrites de solfège, volume 1
• Leçons manuscrites de solfège, volume 2

• Volně přístupné partitury děl od Frédérica Duvernoye v projektu IMSLP
• Život a dílo (anglicky)
• Životopis (rusky)
• Méthode pour le Cor