Foxteriér hladkosrstý

Původní využití tohoto plemene bylo lovení hlodavců a lov lišek, k čemuž byl vyšlechtěn ve Velké Británii okolo 19. století, přesné záznamy o křížení tohoto plemene s jinými nejsou, ale podle vzhledu a společných genů patří mezi jeho předky hladkosrstý black and tan teriér, bígl a buldok. Dále se uvádí vliv skotských teriérů na aktuální vzhled a charakter tohoto plemene. „Foxteriér“ se mu říká proto, že anglické slovo „fox“ znamená liška a latinské slovo „terra“ znamená země. Bylo upřednostňováno hlavně bílé zbarvení, aby se nepletlo s liškou – to byl častý problém jezevčíků, kteří byli původně také norníci.

V roce 1862 se v britském Irlingtonu konala velká výstava psů, kde byl poprvé foxteriér představen. V roce 1863 byli v Birminghamu představeni tři foxteriéři, kteří jsou dodnes považováni za přímé předky všech dnešních foxteriérů – Tartar, Old Jock a Old Trap.

Neveliký, pohyblivý a čilý pes silné kostry, ne však hrubý. Nemá mít příliš dlouhé končetiny. Je to dobře stavěný lovecký pes, skvěle osvalený a mrštný. Hlava je dlouhá a plochá, užšího tvaru. Stop je jen mírně vyznačen. Oči má malé, tmavé a dosti hluboce posazené, s jasným a inteligentním výrazem, bělmo většinou není moc vidět. Uši jsou malé, do písmene „V“, natočené dopředu, nikdy ale nejsou svěšené po straně hlavy. Krk má čistý a svalnatý, je bez hrubosti, spíše delší. Hřbet je krátký a rovný, hodně úzký. Vysoko nadsazený ocas je nošen vzhůru, nikoli stočený přes hřbet. Nohy mají na svůj celkový vzrůst krátké, dobře osvalené. Foxteriéři mají kulaté kompaktní tlapky s mírně klenutými prsty a silnou kůží na polštářcích.[2]

Váží okolo 8 kg a výška se pohybuje v rozmezí 38–42 cm.

Jsou temperamentní, živí, veselí, ostražití psi. Zároveň je také ale tvrdohlavý a mazaný, až je to někdy nepříjemné. Nejraději jsou se svým pánem doma, ale pohyb milují a jsou schopni se přizpůsobit vašemu rytmu života. Celou svoji rodinu milují, jsou jí věrní a v případě nejvyšší nouze dokáží i zaútočit. Rádi se učí, co je baví, a pokud na to zrovna nemají chuť, nedonutíte je k tomu. Dobře vychází s dětmi, avšak psi (samci) se mohou chovat vůči ostatním psům dominantně, což by mohlo vyprovokovat rvačku. Foxteriér je výborný hlídač, na hrozící nebezpečí upozorní štěkotem. Mají sklony k uštěkanosti.

Toto plemeno se nehodí pro alergiky! Pokud ho nebudete aspoň 1× za dva dny pořádně vyčesávat, ani nestačí dolínat zimní srst a už mu bude znovu narůstat! Srst vyžaduje hodně česání, avšak s mytím šamponem se to přehánět nemusí.

Výcvik je nutností. Tito psi potřebují důrazný ale ne tvrdý výcvik i výchovu, ve kterém jim ukážete, jak se mají chovat a jakékoliv nežádoucí návyky nebudete tolerovat.

Vyžaduje pohyb, bez něj by mohlo toto plemeno mít sklony k agresivitě, nervozitě nebo hyperaktivitě, která je častým problémem dnešních jedinců tohoto plemene.

Hladkosrstý foxteriér se dá využít hlavně jako lovecký pes pro myslivce, ale často ho uvidíme i jako společníka „na doma“ nebo sportovce na dráze agility nebo jiných sportů. Má i velmi dobrý nos, takže se dá využít i ke stopování.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Foxteriér hladkosrstý na Wikimedia Commons