Fobos-Grunt

Anatolij Perminov, ředitel Ruské kosmické agentury, v roce 2006 oznámil, že plánuje uzavřít kontrakt s Čínou.[1] Dohoda spočívala v tom, že společně s ruskou sondou poletí k Marsu i čínská sonda Yinghuo-1.[1] Start se plánoval na rok 2009, byl však odložen na příští startovní okno roku 2011.[2] Po 10–11,5 měsíční pouti vesmírem se měla čínská sonda oddělit od sondy Fobos-Grunt a vstoupit na rovníkovou oběžnou dráhu kolem Marsu. Čínská sonda poté měla setrvat na oběžné dráze po dobu jednoho roku, zatímco Fobos-Grunt měl pokračovat k Phobosu.

Mise Fobos-Grunt byla koncipována jako mise s návratem vzorku zpět na Zemi, podobně jako např. sovětská Luna přinesla vzorky měsíční horniny. „Grunt“ (грунт) znamená rusky půda nebo hornina. Fobos-Grunt měl také studovat Mars a podmínky na něm, jeho atmosféru, prachové bouře, plazmu a radiaci.

Vývoj sondy začal v roce 2001 a předběžný design byl dokončen v roce 2004, poté byl zahájen výběr vědeckých nástrojů. Pro tuto misi byl také vytvořen elektrický tryskový pohon.

• Získat vzorky hornin Marsova měsíce Phobos a úspěšně se s nimi vrátit na Zemi
• Studovat Phobos z oběžné dráhy, provádět dálková měření a rozbory složení povrchu měsíce
• Sledovat chování atmosféry Marsu, zkoumat příčiny vzniku prachových bouří
• Zkoumat okolí Marsu včetně radiace, plazmatu a prachu

Start proběhl 8. listopadu 2011 z kosmodromu Bajkonur, do vesmíru sondu vynesla raketa Zenit-2SB.[3] Po oddělení druhého stupně nosné rakety však nedošlo k zážehu raket, které měly sondu navést na dráhu k Marsu. Sonda zůstala na oběžné dráze Země (perigeum 207 km, apogeum 342 km, oběžná doba 90 minut, sklon dráhy 51,43°).[3]

Plán sondy na oběžné dráze: 1. Vypuštění z Bajkonuru 2. První zážeh 3. Oddělení palivové nádrže 4. Druhý zážeh (odlet k Marsu)

Sonda nebyla nalezena na své plánované dráze po prvním zážehu a byla následně objevena na své prvotní oběžné dráze. Nejprve měli inženýři asi tři dny k záchraně sondy předtím, než se vyčerpají baterie. Poté však bylo zjištěno, že solární panely se rozvinuly a inženýři měli více času na obnovení kontroly.

22. listopadu stanice ESA v australském Perthu krátce navázala první spojení se sondou poté, co vyslala k sondě příkaz k zapnutí jednoho z vysílačů.[3] 23. listopadu se stanici v Perthu znovu podařilo navázat spojení se sondou na šest minut.[4] Množství informací získaných během tohoto přenosu nebylo dostačující, a proto nebylo možné identifikovat problém. Sonda nereagovala na příkazy ESA zaslané k zážehu a zvýšení své oběžné dráhy. Roskosmos tyto příkazy poskytl společnosti ESA.

Další signály zachytila stanice v Bajkonuru v Kazachstánu 24. listopadu, ale snahy o kontakt se sondou selhaly. Signály prokázaly, že rádiové zařízení sondy bylo v provozu. Podle Roskosmosu byla sonda funkční, stabilně orientovaná a nabíjela baterie prostřednictvím svých solárních panelů. Koncem listopadu se ESA znovu neúspěšně snažila zaslat sondě příkazy k zažehnutí motorů. Pracovník ESA tehdy uvedl, že by mohl být problém s napájením sondy. ESA se rozhodla ukončit úsilí o kontaktování sondy 2. prosince 2011.[5] Roskosmos prováděl pokusy o kontaktování dokud sonda nevstoupila do atmosféry.

Vesmírné operační středisko USA identifikovalo sondu na začátku prosince v eliptické dráze v nadmořské výšce mezi 209 kilometry a 305 kilometry, sonda však padala k zemi několik kilometrů každý den. Dráha sondy se postupně snižovala (112–125 km k 15. lednu), až 15. ledna 2012 zanikla v atmosféře Země.[3][6]

Podle šéfa Roskosmosu, Vladimíra Popovkina, mohlo být selhání sondy výsledkem sabotáže jiné země.[7] Uvedl také, že riziková technická rozhodnutí byla učiněna z důvodu omezeného financování. Anonymní ruský úředník koncem ledna spekuloval, že americký radar umístěný na Marshallových ostrovech mohl neúmyslně zabránit misi, neuvedl však žádný důkaz.[8]

Roskosmos koncem ledna uvedl, že kosmické záření mohlo poškodit dvě operační paměti palubního počítače a způsobit restart počítače a přechod do pohotovostního režimu.[9] Někteří průmysloví experti to však zpochybnili s tím, že záření není tak vysoce účinné na nízké oběžné dráze, uvnitř ochrany magnetického pole Země.

6. února 2012 komise dospěla k závěru, že mise se nezdařila z důvodu chyby v programování, která vedla k současnému restartu dvou pracovních kanálů palubního počítače. Zásobník rakety se kvůli restartu nikdy nezažehl a zanechal plavidlo uvízlé na oběžné dráze Země.[10]

• Televizní systém pro navigaci
• Plynový chromatograf:
  • Tepelný diferenciální analyzátor
  • Plynový chromatograf
  • Hmotnostní spektrometr
• Spektrometr záření gama
• Neutronový spektrometr
• Alpha X spektrometr
• Seismometr
• Dlouhovlnný radar
• Infračervený spektrometr
• Měřič prachu
• Iontový spektrometr
• Optický sluneční senzor