Filoktétés (opera)

Opuštěný Filoktétés, obraz Alejandra Cicarelliho

(Děj se odehrává na pustém pobřeží ostrova Lémnu v desátém roce trójské války. Řecké vojsko vedené Átreovci – královskými bratry Agamemnónem a Meneláem – vyplulo před kdysi do války proti Íliu. Podle věštby museli nejprve obětovat bohyni Chrýsé, stejně jako učinil Héraklés. Na její ostrov je doedl statečný thesalský bojovník Filoktétés, kdysi Héraklův druh, který od zbožštělého Hérakla obdržel za to, že zapálil jeho pohřební hranici, rekův zázračný, Diem darovaný luk. U Chrýseiny svatyně Filoktéta uštkl had a způsobil mu hnisavou a bolestivou ránu. Filoktétův nářek bránil Řekům v obětech, proto ho na Odysseovu radu vyložili ve spánku na pustý ostrov Lémnos. Obléhání Tróje trvá již deset let a věštba Řekům přislíbila vítězství, pokud budou mít na své straně dvě věci – Achillova syna Neoptolema a Filoktétův luk. Řekové přivezli mladého Neoptolema z jeho domu na Skýru a Achillův syn v průvodu důmyslného a lstivého Odyssea přistál se svou lodí na Lémnu, aby splnil i druhou podmínku věštby.)

Odysseus a Neoptolemos vystupují na pobřeží Lémnu. Ithacký král mladíkovi vypravuje Filoktétův příběh a ukazuje jeskyni, v níž nebožák bydlí. Avšak s božským lukem je Filoktétes nepřemožitelný a Odysseovi stejně jako Átreovcům nedůvěřuje, k odjezdu do Tróje se jím tedy přesvědčit nedá. Proto Odysseus pověřuje Neoptolema, aby předstíral rovněž nenávist k řeckým vůdcům, získal si Filoktétovu důvěru a zmocnil se jeho luku. Čestnému Neoptolemovi se tento podvod příčí, ale Odysseus jej přesvědčuje, že je povinen to udělat v zájmu Řecka a vítězství nad Trójou. Sám se skryje a zanechává mladíka na místě.

Námořníci i Neoptolemos litují Filoktéta, který na nehostinném ostrově již deset let žije sám. Pro bolestivou ránu na noze se stěží pohybuje a živí se bylinami a zvěří, kterou skolí svými šípy. Přístřeškem mu je jeskyně v útesech.

Filoktétés se přivleče se svým lukem. Poznává v příchozích podle vzezření a oděvu Řeky a vítá je. Neoptolemos se mu představuje jako syn Achilla, Filoktétova starého druha. Filoktétés mu vypráví o svém osudu, zejména o tom, jak byl řeckými vůdci zrádně opuštěn. Tu a tam přistanou na ostrově lidé, ale nikdo se neuvolil vyslyšet Filoktétovy prosby a odvézt ho do jeho rodné Thesálie. Svolává hněv bohů na Átreovce a Odyssea. Na to mu Neoptolemos vypráví, jak ho Odysseus a Agamemnón s Meneláem připravili o otcovu zbroj; předstírá, že proto v nevůli opustil Tróju a vrací se do vlasti. Filoktétés se raduje, že v mladíkovi našel spojence, a prosí ho, aby ho odvezl domů. I námořníci jsou Filoktétovým příběhem dojati a přimlouvají se, aby Neoptolemos jeho prosbě vyhověl.

Objeví se Odysseův vyzvědač převlečený za kupce a sděluje oběma mužům zprávu, že prý Řekové vyslali dvojí lodě, aby násilím přivezli zpět k Tróji jak Neoptolema, tak Filoktéta. Je proto třeba, aby oba co nejrychleji odpluli. Filoktétés odchází do jeskyně sebrat své nejnutnější věci a cestou slibuje Neoptolemovi, že mu půjčí potěžkat svůj drahocenný luk.

Námořníci mezitím vyslovují obdiv statečnému a čestnému nešťastníkovi, který tak dlouho v krutých podmínkách vzdoruje osudu, a radují se, že ho Neoptolemos nyní odveze do vlasti.

Neoptolemos a Filoktétés se vracejí, ale Filoktéta stihne prudký záchvat bolesti. Vysvětluje Achillovu synovi, že po záchvatu jej vždy přemůže spánek. Žádá proto mladíka, aby na něj počkal, a zatím mu svěřuje do ochrany svůj luk. Filoktétés se zmítá bolestí, úpí a přitom klne Agamemnónovi a Meneláovi. Pak mbolest ustoupí a on usíná.

Odysseus a Neoptolemos odebírající Filoktétovi Héraklovy šípy, obraz Françoise-Xaviera Fabra.

Neoptolemos pozoruje spícího Filoktéta. Námořníci ho vyzývají, aby bez bázně a otálení splnil svůj úkol, ale radí mu k obezřetnosti.

Filoktétés se probudí, cítí se posílen a spěchá z ostrova. Neoptolemos však nedokáže vzdorovat svému svědomí. Přiznává, že jej přijel odvézt do Tróje, kde jho Řekové potřebují. Filoktétés je překvapen; zuří a laje Neoptolemovi, že ho oklamal, a rozhodně odmítá odjet s ním – to raději zemře zde na ostrově. Neoptolemos je v rozpacích a téměř podlehne soucitu, když se objeví Odysseus a připomene mladíkovi jeho povinnosti. Filoktétés poznává svého protivníka a obrací svůj hněv proti němu. Nechce odplout a hrozí sebevraždou. Když mu v tom námořníci zabrání, spílá Filoktétés Odysseovi a svolává na něj i na Átreovce hněv bohů. Odysseus se rozhoduje, že není třeba Filoktéta odvézt do Ília. Neoptolemus má jeho luk, a to stačí. Oba odcházejí.

Filoktétes si zoufá nad svým osudem. Bez luku bude bezbranný a sám se stane potravou zvěře, již dříve lovil.

Námořníci se snaží Filoktéta přesvědčit, aby tedy odjel s nimi, ale ten hněvivě odmítá – ať jej raději zabijí. S myšlenkami na svou vlast se odvleče do své jeskyně.

Filoktétés mířící Héraklovým lukem na Odyssea, obraz Asmuse Jakoba Carstense

Neoptolemos se kvapně vrací od lodi. Nechce se zachovat nečestně a hodlá vrátit luk Filoktétovi. Nevnímá Odysseovo přesvědčování ani výhrůžky, že jej udá velitelům řeckého vojska pro maření válečného úsilí. Mladík vyvolává Filoktéta. Ten jej přijímá s výčitkami a nedůvěrou, je proto překvapen, když od něj dostává zpět svůj luk. Odysseus se tomu marně pokouší zabránit a málem by byl šípem zabit, kdyby Neoptolemos Filoktéta nezadržel. Filoktétés nyní Neoptolemovi věří, ale k jeho prosbám, aby přece jen odjel k Tróji, je hluchý jako dříve. Naopak na Achillova syna naléhá, aby splnil slib a odvezl ho do rodné Thesálie. Neoptolemos s ním soucítí a nevidí jiného východiska, než vzepřít se vojenskému velení i výroku věštce a splnit Filoktétovo přání. Odvádí jej tedy k lodi.

V oblacích se však zjeví Héraklés s Diovým poselstvím pro Filoktéta. Zeus káže Filoktétovi, aby odplul do Tróje, kde bude vyléčen a zúčastní se vítězného boje. Filoktétés se tomuto požadavku již nezpěčuje a přijímá cestu k Íliu. Loučí se se zemí, která mu byla po deset let domovem, a s Neoptolemem a Odysseem odchází ke korábu.