Filipp Isajevič Gološčokin

Filipp Isajevič Gološčokin (pravým jménem Isaj Isaakovič[1] – Исай Исаакович, narozen 26. února 1876, Něvel, Vitebská gubernie – popraven 28. října 1941, Varboš, Kujbyševská oblast) byl ruský revolucionář a sovětský státní a partajní činovník, předseda Výkonného výboru v Samarské gubernii (губернский исполнительный комитет) a sekretář Kazašského oblastního výboru (РКП). Účastník boje za ustanovení Sovětské vlády na Urale a na Sibiři. Aktivně se podílel na kolektivizaci v Kazachstánu a také na obnově hospodářství Samarské oblasti zničené v důsledku občanské války. Byl jedním z organizátorů zavraždění ruské carské rodiny.

Filipp Isajevič Gološčokin
Stranická příslušnost
ČlenstvíKomunistická strana Sovětského svazu
Narození26. února 1876
Něvel
Úmrtí28. října 1941 (ve věku 65 let)
Samarská oblast
Profesepolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ

Pocházel z rodiny židovského podnikatele. V dokumentech bývá uváděn též pod jmény Isaj a Isaak, jménem po otci Isajevič, Isaakovič nebo Ickovič. jeho stranická přezdívka byla Filipp.

Manželka, Berta Josifovna Perelman(ová) se narodila v roce 1867 v rodině řemeslníka. Byla uvězněna a poslána do vyhnanství v Namyrském okresu, kde se provdala za Filippa Gološčokina. Zemřela v roce 1918.[2][3].

Předrevoluční činnost

Po skončení zubařské školy pracoval jako zubní technik. V roce 1903 vstoupil do Ruské sociálně demokratické strany (RSDRP – РСДРП). Řídil revoluční agitaci v Petrohradu, Kronštadtu, Sestrorecku, Moskvě a v dalších městech. Účastnil se Revoluce 1905–1907. Od roku 1906 člen Petrohradského výboru RSDRP, od 1907 odpovědný organizátor a člen Petrohradského výkonného výboru RSDRP. Od roku 1909 pracoval v Moskevském výboru RSDRP. V roce 1909 uvězněn a poslán do vyhnanství v Narymském okresu, odkud v roce 1910 utekl. V roce 1912 na 6. (pražské) konferenci RSDRP byl zvolen členem Ústředního výboru a jeho Ruské kanceláře. Byl podruhé uvězněn a poslán do města Turinsk v Tobolské gubernii. Odtud byl přemístěn do vesnice Děmjanskoje v Tobolském újezdu. V prosinci 1912 utekl. V roce 1913 opět uvězněn a poslán do Turuchanského okresu na Sibiři, odkud byl propuštěn až po Únorové revoluci.

Činnost po Únorové revoluci roku 1917

Po Únorové revoluci v roce 1917 byl předsedou ÚV Petrohradského výboru bolševiků, delegát 7. (Aprelské) konference RSDRP. V květnu Jakov Sverdlov, který poslal Gološčokina na Ural, sdělil místním bolševikům: „Přijel k vám na Ural soudruh Filipp… člověk energický, uvědomělý“ (Leninova Uralská garda, Sverdlovsk, 1967, s. 196). Člen a sekretář Permského výboru RSDRP, potom člen i sekretář oblastního výboru. Delegát 6-ho sjezdu RSDRP (2. července – 3. srpna). Byl členem Permského a potom Jekatěrinburského sovětu, členem výkonného výboru Sovětu Uralské oblasti. Formoval a vedl Rudou gardu.

V polovině října přijel coby delegát II. Všeruského sjezdu Sovětů) II Всероссийский съезд Советов рабочих и солдатских депутатов) do Petrohradu. Vstoupil do Vojensko-revolučního výboru (Военно-революционный комитеть) a účastnil se Říjnového ozbrojeného povstání (dříve VŘSR). Na II. sjezdu Sovětů RSD zvolen členem Celoruského ústředního výkonného výboru (CÚVV). Účastnil se rozhovorů CÚVV s Vikželem. Gološčokin vzpomínal, že před jeho odjezdem na Ural se V. I. Lenin soustředil na oddálení svolání a následné rozehnání Ústavodárného shromáždění (viz Od února do října, Leninzdat, 1957, s.112–114).

Poznámky
  1. Revoluce a občanská válka v Rusku v letech 1917–1923, ve 4 svazcích. Революция и гражданская война в России: 1917–1923 гг. Энциклопедия в 4 томах. Vyd. Terra, Москва 2088. S. 447 – 560. Isbn 978-5-273-00561-7.
  2. Rodina Perelmanů z Lužkova. mishpoha.org [online]. [cit. 2013-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-14.
  3. Занимательный научный коммунизм Бутырин И. Д.

Literatura
  • Buzunov V., Moiseeva E., Талантливый организатор, в кн.: Ленинская гвардия Урала, Sverdlovsk, 1967;
  • Plotnikov I.F., Во главе рев. борьбы в тылу колчаковских войск. Си6.(Урало-Сиб.) бюро ЦК РКП(б) в 1918-20 гг., Sverdlovsk. 1989.
  • Šišanov V., Фамилия с открытки // Витебский проспект. 2006. № 51. 21 дек. С.3.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.