Fieseler Fi 167

S počátkem stavby první německé letadlové lodi Graf Zeppelin v roce 1937, byly firmy Arado a Fieseler vyzvány, aby vyvinuly nový palubní torpédový bombardér. Poněkud neortodoxně vyhlížející stroj firmy Arado vyvinul tým Reinholda Mewese.[1] V létě 1938 se ukázalo, že konstrukce firmy Fieseler je lepší než konkurenční projekt, rovněž dvouplošné Arado 195.[1]

Vznikl dvouplošný letoun, čistých aerodynamických tvarů, s proskleným překrytem kabiny. Poháněl ho vidlicový dvanáctiválec Daimler-Benz DB 601B o výkonu 809 kW, který roztáčel třílistou kovovou stavitelnou vrtuli. Trup měl celokovovou kostru a duralový potah. Křídla měla plátěný potah. Pevný podvozek byl kapotovaný, stejně jako ostruha.

V dvoumístné kabině byl instalován kulomet MG 15 pro obranu zadní polosféry. Pro střelbu dopředu měl pilot k dispozici pevný kulomet MG 17. Pod trupem bylo možné zavěsit pumu o hmotnosti 100 kg, kombinaci pumy SD 250 o hmotnosti 250 kg a čtyř SC 50 o hmotnosti 50 kg, anebo torpédo LT F5b o hmotnosti 760 kg.

Letadlová loď Graf Zeppelin nakonec nebyla nikdy dokončena

Po dvou prototypech Fi 167 V1 a Fi 167 V2, byla postavena nultá série 12 kusů jen mírně modifikovaných Fi 167A-0. Především šlo o instalaci dvojmístného nehořlavého gumového nafukovacího záchranného člunu a větších nízkotlakých pneumatik. Letoun úspěšně splnil zadání, včetně výtečné manévrovatelnosti. Stejně jako u jiného typu této firmy, Fieseler Fi 156, svými vlastnostmi obzvláště vynikal při malých rychlostech a de facto byl schopen na plující loď přistát téměř kolmo.[1]

Pro případ nouzového přistání na mořské hladině mohl Fi 167 odhodit svůj pevný podvozek a také v jeho spodním křídle byla řada vodotěsných oddělení, která měly umožnit, aby se déle udržel na hladině a posádka mohla uniknout z kokpitu.

Když se ukázalo, že Graf Zeppelin nebude dokončen dříve než v roce 1940, měla stavba Fi 167 nízkou prioritu. Ovšem v roce 1940 byla stavba lodi Graf Zeppelin dokonce zastavena a tak se nepokračovalo ani ve stavbě nových kusů tohoto typu a existující letouny byly zařazeny do zkušební letky Luftwaffe „Erprobungsstaffel 167“, kde byly testovány možnosti jejich operačního nasazení.[1] Později bylo rozhodnuto, že letadlová loď bude přece jen dokončena, v roli torpédových bombardéru však byl typ vytlačen mezitím vyvinutou modifikací typu Junkers Ju 87C se sklopnými křídly a Fi 167 už nebylo potřeba.

Na konci září 1941 byl jedenáctý stroj verze A-0 (KG+QE) přemístěn do zkušebního střediska společnosti Daimler-Benz v Echterdingenu, kde se měl podrobit testům motoru.

Nějaký čas sloužilo devět strojů v pobřežní ochraně v Nizozemsku, než byly v roce 1943 prodány do Chorvatska, kde byly zařazeny u 1. Mjesovito Jato, 1. Zrakoplovna Skupina. Tři stroje dosloužily při testech a vývoji přistávacích zařízení v Německém výzkumném leteckém středisku (Fahrwerkserprobungsstelle der DVL) v Českých Budějovicích.[1] Dodnes se nedochoval žádný.

Informace čerpány z [1]