Ferdinandova kolonie

Kolonie Ferdinand v Ostravě-Michálkovicích se nachází na katastrální hranici s městským obvodem Heřmanice a městem Rychvald a přibližně 250 m severně od Dolu Michal / Petr Bezruč. Dnešní území je vymezené ulicemi Briketářská (J a JZ), Košická (SZ), Vojtěšská (V) a Zvoníčková (S), rozkládá se na rozloze 240 x 220 m.

Hornická kolonie Ferdinand nese název po rakouském císaři Ferdinandu V, dalšími názvy jsou Ferdinandská osada nebo Ferdinandova kolonie či kolonie dolu Ferdinand (původní německé názvy Haubkolonienschacht, Ferdinands kolonien, Ferdinandkolonienschacht). Hovorový název Obšachta nebo také Hopšachta.

Ferdinandova kolonie na ulici Briketářská a budova kdysi veřejné prádelny s mandlem.

Historie

Výstavba domů až do 30. let 20. století probíhala dle jednotných plánů architekta Rudolfa Sauera. Tato jednotnost dokládala příslušnost k dolům Severní dráhy Ferdinandovy.[1]

Období do roku 1900

V těsné blízkosti nefunkčního dolu Ferdinand[pozn. 1] započala výstavba domků pro havíře, kteří byli zaměstnanci Kamenouhelných dolů SDF a pracovali na blízkých jámách Michael (hlavně) a Petr a Pavel. V roce 1883[pozn. 2] začala výstavba v prostoru dnešní severní hranice kolonie. V roce 1890 stálo v osadě 16 přízemních čtyřbytových domů pro dělníky a jeden úřednický dvoubytový. Do roku 1900 bylo postaveno dalších 17 domů. Byty byly tvořeny kuchyní a pokojem o výměře 27,47 m². Dům stál na půdorysu 14,90 x 9,40 m.

Období 1900 do 1922

Po roce 1900 začíná II. etapa výstavby. První dva domy byly úřednické dvoubytové s půdorysem domu na ploše 20,00 x 11,40 m. Byt tvořila předsíň, kuchyně, 2 pokoje, spíš a splachovací záchod s vodovodní přípojkou v domě či přímo v bytě. Výměra bytu činila 79,32 m², celková výměra domu 159 m².

Do roku 1922 bylo postaveno 7 dvoupodlažních osmibytových domů pro dělníky. Byt tvořila předsíň, kuchyň a pokoj. Domy stály na ploše 22,00 x 12,80 m. Byly podsklepené, měly zaveden odvodňovací systém s vodovodní přípojkou a přístavky se záchodem.

Po ukončení II. etapy v roce 1922 bylo v kolonii 44 (43 obytných domů) domů, 33 domů přízemních, 3 úřednické a 7 dvoupodlažních domů a v domě čp. 403 byla pekárna, jejíž součástí byla udírna. Kolem domku pekárny byly lavice pro odkládání ošatek s připraveným chlebovým těstem. V zatápění v chlebové peci se střídaly ženy z kolonie, starost o udírnu patřila mužům.[2] K občanské vybavenosti patřila veřejná prádelna s mandlem.

Období 1940 do 1942

Po roce 1939 počet obyvatel překročil únosnou mez, proto úřady plánovaly III. etapu výstavby. Stavební povolení byla vydána v listopadu 1940. V roce 1942 bylo dokončeno 10 třípodlažních domů na půdorysu 14,25 x 2,65 m. Domy byly podsklepené a v suterénu bylo šest sklepů s prádelnou. V každém podlaží byly dva byty s předsíní, kuchyní, pokojem a spíží. V každém bytě byla koupelna s vlastním vodovodem a záchodem připojeným k odvodu do žumpy. Celková výměra bytu činila 27,92 m², celková obytná plocha domu byla 360 m².[3]

Období po roce 1945

Poslední fáze výstavby probíhala pod národním podnikem OKD. V období 1949 do 1950 byly postaveny dvojdomky tzv. finské domky na půdorysu (dům č. 434) 8,48 x 6,75 m. Montované dřevěné dvojdomky byly částečně podsklepené, rozdělené cihlovou protipožární příčkou (50 cm silná). Každý byt měl samostatný vchod do předsíně ve které byly spíž a záchod. Byt tvořila předsíň, komora, obytná kuchyň, ložnice, koupelna, záchod, spíž, sklep na potraviny a sklep na uhlí. Obytná plocha bytu činila 56,96 m², celého domu 113,92 m².

V následujících letech společnost OKD prováděla opravy domů nebo je bourala. Příčinou oprav a následných demolic byly především negativním důsledkem důlní činnosti. Průsak spodní vody a zvýšená vlhkost bytů způsobily jejich neobyvatelnost i přes veškerou snahu domy opravit, některé v krátkých časových obdobích opakovaně.

Současný stav

Stav budov je různorodý. Některé jsou opraveny, rekonstruovány, část je relativně udržována, ovšem jsou zde i neudržované, zchátralé a devastované (severní část kolonie). Ferdinandova kolonie je v současnosti tvořena 52 obytnými budovami.

Odkazy

Poznámky
  1. Těžba uhlí na této jámě probíhala mezi rokem 1850 až 1882.
  2. jsou uváděny ještě dvě data 1843 a 1963. Pravděpodobně spojená s výstavbou domů v okolí

Reference
  1. MATĚJ, Miloš; RYŠKOVÁ, Michaela. Ostrava napospas. Magazín T95. 1995. Článek 18.
  2. KAŠPÁREK, Jiří. Kapitoly z historie Michálkovic II. Ostrava-Michálkovice: [s.n.], 2010. ISBN 978-80-86458-33-5. S. 53.
  3. JEMELKA, Martin. Ostravské dělnické kolonie II. Závodní kolonie kamenouhelných dolů a koksoven ve slezské části Ostravy. Ostrava: [s.n.], 2012. S. 141.

Literatura
  • Hornické kolonie Ostravy, Ostrava, 2009

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.