Ferdinand Karafiát

Narodil se do rodiny učitele Ferdinanda Karafiáta a Terezie Karafiátové-Blahové. Měl tři mladší sourozence: Ernesta (1873–1957), Dobromila (1875–1878) a Marii (1879).

Studoval na českém gymnáziu v Brně, kde odmaturoval v roce 1889.[3] Pak studoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde promoval v roce 1896.[4] Jako lékař působil v Praze a v Prostějově, později se stal obvodním lékařem.[3]

Byl českým vlastencem a stal se významnou postavou místního kulturního a veřejného života.[3] Byl sběratelem,[5] členem různých spolků a angažoval se v místní sokolské organizaci.[3] K jeho přátelům patřil například básník Jaroslav Vrchlický, který mu připsal svoji sbírku Zaváté stezky (1908).[3]

Jeho literární tvorba zahrnuje poezii i prozaická díla, v nichž vycházel ze své lékařské praxe a často zobrazoval projevy lidské bolesti, například tragédie dětí a matek, nevděk mladých lidí ke svým rodičům a různé další projevy necitlivosti v lidských vztazích.[3] K nejznámějším pracím patří knihy Vánky a vichřice (1910), Čím srdce lékařovo plakalo a rostlo... (1914) nebo Z tajemství lékařových (1925).[6]

Byl členem Moravského kola spisovatelů (1913–1928). V roce 1922 se stal obětí loupežného přepadení, při kterém utrpěl zranění hlavy. Nikdy se neoženil. Zemřel v roce 1928, pohřben je v Konici.[3]