Felixstowe-Porte F.3

V první fázi války chyběly Britskému letectvu vhodné létající čluny, proto začal Squadron Commander John Cyril Porte na základně Royal Naval Air Service ve Felixstowe vylepšovat americké létající čluny Curtiss H-4 Small America a H-12 Large America. Po sérii pokusů postavil zcela nový trupu, ke kterému přidal křídla a ocasní plochy z H-4. Letoun dostal označení Felixstove F.1. Po zvětšení trupu a připojení křídel a ocasních ploch z H-12 vznikl Felixstowe F.2 u kterého byla objednána sériová výroba pod označením Felixstowe F.2A.

Po dokončení prototypu F.2 vznikl pokusný prototyp se sériovým číslem N64 pod označením F.3, který měl mírně zvětšená křídla a trup. Výhodou oproti F.2 bylo, že mohl nést dvojnásobný náklad pum na delší vzdálenost avšak neovládal se tak dobře a i výkon byl o něco nižší. Po zkouškách byl předán felixstowskému bojovému roji a následně byla objednána sériová výroba v počtu 263 kusů u firem Dick, Kerr & Co. v Prestonu, Phoenix Dynamo Manufacturing Co. v Bradfordu a Short Brothers v Rochesteru. Sériová výroba se však zpožďovala z nedostatku motorů pro sériové F.3 a objevila se i konstrukční vada na trupu, díky které docházelo k poškození a prosakování vody. Potřeba těchto letadel i ve středomoří vedla k výrobě letounů i na Maltě. Nakonec bylo vyrobeno celkem 183 letounů.

Kostra letounu byla dřevěná na křídlech a ocasních plochách potažená plátnem. Trup byl postavený v loďařských závodech, byl celodřevěný potažený překližkou a na horní části boků v zadní polovině a na horní straně od prostoru pilotů do zadní části měl plátěný potah. Vyrovnávací plováky byly umístěny pod dolním křídlem a byly celodřevěné. Křídla byla třípříhradová s křidélky umístěnými jen na horním křídle.

Prototyp F.3 byl poháněn dvěma řadovými vodou chlazenými leteckými motory Sunbeam Cossack o výkonu 235 kW (330 k). Sériově vyráběné stroje pak byly osazeny vidlicovými vodou chlazenými dvanáctiválcovými motory Rolls-Royce Eagle VIII o výkonu 254 kW (345 k).

Výzbroj tvořily čtyři pohyblivé kulomety Lewis ráže 7,7 mm umístěné ve střelištích na přídi trupu a na jeho hřbetě a na obou bocích za spodním křídlem. Celkem mohl nést čtyři pumy po 105 kg.

Ke dni 31. 10. 1918 bylo ve stavu RAF 96 F.3. Většina operovala ze základen specializovaných na protiponorkové hlídkování. Používala je 234. squadrona RAF v Trescu, 238. v Cattewateru, 263. v Otrantu, 271. v Tarentu a 267. na Maltě. Šest strojů bylo přiděleno k britské flotile a sloužilo k hlídkování. Další stroje sloužili u sedmi cvičných rojů. Na některých letounech se zkoušelo posilování řízení a jednoduché zařízení pro automatické přistávání.

Po příměří byly stroje vyřazeny a nahrazeny typy F.2A a F.5. Několik strojů bylo prodáno portugalskému letectvu.

Felixstowe F.3

Údaje dle[1]

• Rozpětí: 31,10 m,
• Délka: 15,00 (13,72) m
• Výška: 5,69 (5,49) m
• Nosná plocha: 133,00 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 3607 (3749) kg
• Vzletová hmotnost:
  • normální: 5546 (5269) kg
  • s přetížením: 6020 kg
• Maximální rychlost:
  • v 610 m: 150 km/h
  • v 3050 m pro odlehčený stroj: 141 km/h
• Výstup:
  • do 610 m: 3 min 10 s až 7 min 50 s (3 min)
  • do 3050 m pro odlehčený stroj: 24 min 50 s (60 min)
• Dostup:
  • normální: 2440 m
  • maximální: 3810 m
• Maximální vytrvalost: 9,5 h

Udaje v závorkách platí pro prototyp.