Fanny Mendelssohnová

Fanny se v dětství jevila stejně talentovaná jako její bratr, obě děti tedy dostaly stejného učitele hudby. Felix vždy připouštěl, že jeho sestra je lepší klavíristkou než on a v hudebních otázkách se s ní radil až do svého odchodu z domova. O Fanny se říkalo, že ve 13 letech uměla celý Bachův Dobře temperovaný klavír nazpaměť. Oba si zůstali velmi blízcí a smrt Fanny v květnu 1847 výrazně přispěla k tomu, že Felix zemřel o pouhých šest měsíců později.

Fanny se v roce 1829 vdala za pruského dvorního malíře Wilhelma Hensela. Spolu s ním v letech 1839–1840 cestovala po Itálii. Po smrti své matky v roce 1842 převzala vládu nad domem Mendelssohnů v Berlíně. Ten se pod jejím vedením stal místem koncertů a společenských setkání.

Napsala asi 500 skladeb, 120 z nich pro klavír, většina však zůstala v rukopise. Šest jejích písní vyšlo pod Felixovým jménem. I stylově si totiž byli s bratrem blízcí.

Její syn Sebastian napsal biografii rodiny Mendelssohnů, která je z velké části založena na denících a dopisech Fanny. Ty poskytují velké množství informací zejména o jejím bratrovi Felixovi.[4]