Fajsz

Fajsz nebo také Fajs (počátek 10. století – po 955; maďarsky Falicsi) byl od počátku 50. let 10. století až do roku 955 uherským velkoknížetem z rodu Arpádovců.

Fajsz
velkokníže uherský
Reliéf Fajsze v obci Fajsz
uherský velkokníže
Obdobíasi 950 – 955
PředchůdceZoltán?
NástupceTakšoň
Narození počátek 10. století
Úmrtí po 955
Dynastie Arpádovci
Otec Jutotzas
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se jako syn Jutotzase, mladšího syna Arpáda, zakladatele Arpádovců, a jeho neznámé ženy. V roce 947 byl šomoďský kníže. Není jisté, jestli se účastnil neúspěšné bitvy na Lechu. Každopádně brzy po ní se stal novým knížetem Takšoň. Informace o jeho životě nezaznamenala žádná uherská středověká kronika, jelikož zřejmě nepatřil k nejmocnějším mužům v té doby. Jediná zmínka o něm pochází z autentického textu Konstantina VII. Porfyrogenna.

Život
Obraz Fajsze od Josefa Kriehubera.

Byl jediným synem Jutotzase, třetího syna Arpáda, který vedl staromaďarské kmeny do Karpatské kotliny mezi roky 895 až 907.[1] Po smrti Arpáda[2] došlo k zásadním změnám ve vládě kmenové konfederace.[3] Ačkoli různé kmeny mohly i poté jednat ve shodě s nájezdy, již se nepodřídily silné ústřední autoritě. Přesto vláda Arpádovců přinejmenším oficiálně pokračovala,[2] což dokládají zprávy od byzantského císaře Konstantina VII.[4] Fajszův otec, Jutotzas, panoval zřejmě na území mezi Dunají a Zagyvou nebo na území mezi Rábou a Enží.[5]

Jediná zmínka o Fajszovi pochází z listu Konstantina VII. Porfyrogenneta. Ten v roce 948 tituloval Fajsze jako krále Maďarů.[4] O jeho vládě se neví nic. Podle Lászla Kontlera byly za Fajszovy vlády položeny základy křesťanství.[6] Jistá není ani jeho účast v bitvě na Lechu, kde Maďaři utrpěli katastrofickou porážku. Podle Marcela Eliáše se bitvy neúčastnil.[7] Poté však zřejmě abdikoval a novým knížetem se stal Takšoň.[4] Někdy poté zemřel.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fajsz na anglické Wikipedii.

  1. Kristó a Makk 1196, s. 18–22.
  2. Molnár 2001, s. 17.
  3. Curta 2006, s. 20.
  4. Engel 2001, s. 20.
  5. Eliáš 2007, s. 14.
  6. Kontler 2001, s. 39.
  7. Eliáš 2007, s. 15.

Literatura
  • CURTA, Florin, 2006. Southeastern Europe in the Middle Ages, 500-1250. [s.l.]: Cambridge University Press. Dostupné online. ISBN 978-0-521-89452-4. (anglicky)
  • ELIÁŠ, Marcel. Ostrihom a Stoličný Belehrad. Dve centrá ranostredovekého Uhorska. Brno, 2007. 86 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Historický ústav. Vedoucí práce Martin Wihoda. s. 14. Dále jen Ostrihom a Stoličný Belehrad. Dostupné online.
  • ENGEL, Pál, 2001. The Realm of St Stephen: A History of Medieval Hungary, 895–1526. [s.l.]: I.B. Tauris Publishers. ISBN 1-86064-061-3. (anglicky)
  • KONTLER, László; PRAŽÁK, Richard, 2001. Dějiny Maďarska. Překlad Miloslav Korbelík. Brno: Lidové Noviny. 601 s. ISBN 80-7106-405-X. S. 39. Dále jen Dějiny.
  • KORDÉ, Zoltán, 1994. Korai magyar történeti lexikon (9-14. század). [s.l.]: Akadémiai Kiadó. ISBN 963-05-6722-9. Kapitola Falitzi, s. 207. (anglicky)
  • KRISTÓ, Gyula; MAKK, Ferenc, 1996. Az Árpád-ház uralkodói. [s.l.]: I.P.C. Könyvek. ISBN 963-7930-97-3. (maďarsky)
  • MOLNÁR, Miklós, 2001. A Concise History of Hungary. [s.l.]: Cambridge University Press. Dostupné online. ISBN 978-0-521-66736-4. (anglicky)

Externí odkazy
Předchůdce:
Zoltán (náčelník)		 Uherský velkokníže
Fajsz
asi 948–955		 Nástupce:
Takšoň
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.