São Paulo FC

Předchůdce São Paulo FC, klub s názvem São Paulo da Floresta, vznikl 27. ledna 1930 zásluhou muže jménem Edgar Souza Aranha.[5]

São Paulo FC vznikl roku 1935 sloučením klubů Clube de Regatas Tietê a São Paulo da Floresta. Roku 1960 otevřelo São Paulo po devíti letech prací nový stadion Morumbi.[6] Ačkoli je jeho kapacita oficiálně maximálně 80 000 míst, roku 1977 byla rekordní návštěva v počtu 138 032 lidí. Když se v roce 1971 nově ustanovila národní liga Série A (zvaná Brasileirão), skončilo São Paulo na druhém místě za Atléticem Mineiro. První titul tým vybojoval roku 1977, ve finále triumfoval symbolicky nad svým zmíněným přemožitelem z před pár let.[7]

Klubové legendy Leônidas da Silva (vlevo) a Arthur Friedenreich (vpravo) v roce 1938

Někdejší útočník Serginho Chulapa náleží mezi klubové legendy

V letech 1980 a 1981 oslavil tým dvě trofeje v Paulistãu, zatímco v Brasileirãu podlehl v roce 1981 Grêmiu až ve finále. Roku 1983 zastoupil odcházejícího Serginha Chulapu útočník Careca, který v závěru tříletého angažmá pomohl k zisku doublu (Campeonato Paulista + Copa de Brasil), aby posléze odešel za čtyři miliony italských lir do Neapole.[8] Tento přestup ovšem tým zahrnující útočně laděné fotbalisty Müllera a Falcãa a defenzivní záložníky Oscara a Daria Pereyru neoslabil a São Paulo FC v roce 1986 podruhé ovládlo Brasileirão po pro ně úspěšném penaltovém rozstřelu s Guarani. Tato generace přezdívaná Menudos do Morumbi, symbol úspěšné éry, zahrnovala i další jména, například středopolaře Silase.[9] Stárnoucí generace našla omlazení po příchodu Raího v roce 1987, týmu se však nedařilo udržet přísun trofejí a navzdory triumfu ve státní lize v roce 1989 prohrálo ve stejném roce finále národní ligy, nestačilo totiž na Vasco da Gama.[7][10]

São Paulo se dále proslavilo v 90. letech. V roce 1990 se zprvu nedařilo, vystřídali se tři trenéři a rivalové Corinthians uspěli ve finále národní ligy 1:0 právě na jejich úkor.[11] Ve státní lize dokonce tým obsadil 15. místo, historicky nejhorší výsledek.[2] Změna k lepšímu přišla pod trenérem Telê Santanou – São Paulo dvakrát získalo Pohár osvoboditelů (Copa Libertadores) – roku 1992 a v roce 1993. V obou letech navíc získalo Interkontinentální pohár, poté co roku 1992 porazilo Barcelonu a roku 1993 AC Milán.[6] V brazilské národní lize Brasileirão pak v roce 1993 narazili v semifinále na Palmeiras, ti však byli tentokráte úspěšnější. Třetí finálová účast v Poháru osvoboditelů v řadě třetím triumfem neskončila – v penaltovém rozstřelu byl proti Vélez Sarsfield.[12] Následovaly roky ve středu národní ligy a v roce 1996 se Telê Santana s trénováním definitivně rozloučil.

Trenér Muricy Ramalho se musel vypořádat s odchodem jednoho ze strůjců předcházejících úspěchů, brankář Zetti, zamířil do Santosu. Ramalho vložil důvěru do mladého 24letého brankáře Rogéria Ceniho, kterému později umožnil zahrávat některé přímé kopy.[13] Ramalho klub sice opustil, Ceni si však nezvyklou roli podržel a São Paulo se znovu přihlásilo o slovo ve státní lize, kterou v letech 1998 a 2000 ovládlo. V roce 2001 se uspořádal nepravidelný turnaj týmů z Ria de Janeira a São Paula pojmenovaný Torneio Rio – São Paulo. Ceni už v roli kapitána vedl tým s hráči jako byli Kaká, Júlio Baptista, Cicinho nebo Luís Fabiano, ti všichni se zasadili o postup do finále, ve kterém napříč dvojutkáním vyhrálo São Paulo 6:3 proti Botafogu. V příštích letech se týmu vyhýbaly nejvyšší příčky, ale v roce 2003 si třetím místem v Brasileirão zajistil účast v Poháru osvoboditelů po 10 letech.[13] V následujícím ročníku nejprestižnější klubové soutěže v Jižní Americe se São Paulo stalo semifinalistou a soupeřem měl být kolumbijský klub Once Caldas, překvapení turnaje. Brankář Ceni se dopustil chyb, které soupeř využil a vyhrál.[13]

Další výhru v Poháru osvoboditelů si klub zajistil roku 2005, následně opanoval také Mistrovství světa klubů výhrou nad Liverpoolem 1:0.

V roce 2011 v klubu přivítali Rivalda a navrátilce Luíse Fabiana, za něhož kluboví představitelé zaplatili částku 7,6 milionu eur.[14] Rok předtím v klubu hostoval další úspěšný navrátilec Cicinho.[15]

Pod taktovkou Argentince a bývalého fotbalisty Hernána Crespa si São Paulo FC připsalo první triumf ve státní lize Campeonato Paulista od roku 2005 a první trofej od roku 2008. Po zklamání z předchozí sezóny 2020, kdy tým prováhal sedmibodový náskok a skončil čtvrtý, přišlo zlepšení vedoucí k finálové účasti v play-off. Triumf zajistila výhra 2:0 nad Palmeiras.[16]

Zápas Campeonato Brasileiro v roce 2007

Vzájemná rivalita São Paulo FC (SPFC) s Palmeiras má kořeny ve 40. letech, kdy bylo Palmeiras – klub založený italskými přistěhovalci – nuceno bránit se osočování z údajných vazeb na komunity ve fašistické Itálii, přičemž vedení Palmeiras za tím vidělo snahu konkurence ovlivňovat dění v zákulisí. Samotné derby se nazývá O Choque Rei a je považováno za třetí největší derby São Paula za derby obou klubů s Corinthians.[17] Obdobně jako příznivci Corinthians i příznivci Palmeiras vidí São Paulo FC více jako „nepřítele“ než „rivala“.[18]

První střet byl odehrán roku 1930 v rámci státní ligy São Paula – Campeonato Paulista – a dopadl remízou 2:2. São Paulo FC zprvu za svými sousedy zaostávalo, ve státní lize ale dosáhlo roku 1942 finále a za bouřlivé atmosféry konfrontovalo Palmeiras. Palmeiras byli nakonec úspěšnější, finále dokonce ani nebylo dohráno do konce, neboť hráči SPFC odešli kvůli kontroverzní penaltě na protest ze hřiště.[17] Rok nato SPFC uhrálo v závěru sezóny klíčovou remízu 0:0 s Palmeiras a svého soupeře a i Corinthians předběhlo a získalo titul na úkor těchto dvou hegemonů.[17]

São Paulo na svého rivala vyzrálo v rámci Poháru osvoboditelů, a to hned v několika případech. V ročníku 1974 na sebe tyto týmy narazily ve skupině této soutěže a São Paulo vyhrálo oba duely. V ročníku 1995 zastavilo São Paulo Palmeiras již v osmifinále a nakonec prohrálo až ve finále. Deset let na to překonali hráči SPFC vzdor Palmeiras znovu v osmifinále a tentokráte je nedokázali vyřadit ani pozdější soupeři. Ani v dalším roce se Palmeiras nevzmohlo na výhru v rámci kontinentálního měření sil a zhoršilo svoji bilanci se São Paulo FC na šest proher a dvě remízy v osmi zápasech celkově.[17]

Produktivním hráčem São Paula proti Palmeiras je Müller se 12 góly, jenž za SPFC nastupoval v 80. a raných 90. letech. Obranu SPFC naopak ohrožoval útočník Palmeiras Evair, který do jejich brány dopravil balón celkem devětkrát. Na přelomu století měli příznivci obou celků shodně za ikonu dvojici brankářů a zároveň klubistů. Zatímco za SPFC chytal Rogério Ceni, za Palmeiras pak Marcos.[17]

São Paulo v roce 2015 utrpělo s Corinthians rekordní debakl 1:6

Derby nese název Clássico Majestoso a je druhým největším v São Paulu. První střet mezi Corinthians a São Paulo FC byl odehrán 25. května 1930 a první jmenovaný jej vyhrál 2:1, São Paulo FC se však další rok pomstilo a po výhře nad Corinthians získalo ve státní lize první trofej v klubové historii.[11] Obdobně jako příznivci Palmeiras i příznivci Corinthians vidí São Paulo FC více jako „nepřítele“ než „rivala“.[18]

São Paulo FC drží v rámci derby nejdelší sérii bez porážky – mezi roky 2003 až 2007 se svým rivalem neprohrál 14 zápasů.[11] Ve svých řadách mělo útočníka Serginha Chulapu, svého nejgólovějšího hráče v derby a čtvrtého celkově, naopak trojice nejlepších střelců je spjatá s Corinthians.

Největším vítězstvím São Paula FC je to z roku 1933, kdy se urodil výsledek 6:1.[11] Protistrana tento počin v roce 2015 vyrovnala.

V prosinci 1982 se odehrál nejsledovanější vzájemný zápas – duel ve státní lize Paulistão za přítomnosti 117 tisíc diváků.[11]

Raí byl mladší bratr jiného fotbalisty Sócratese, rovněž brazilského reprezentanta

• Artur Friedenreich [5]
• José Carlos Bauer [5]
• Leônidas da Silva [5]
• Cafú
• Rogério Ceni
• Serginho Chulapa
• Júlio Baptista
• Kaká
• Raí