Föreningen Vetenskap och Folkbildning

Současným předsedou je Pontus Böckman (který je také jedním z autorů podcastu European Skeptics Podcast a členem správní rady Evropské rady skeptických organizací ), Lina Hedman je viceprezidentkou.

Sdružení se v akademické obci těší poměrně velké vážnosti. Několik švédských univerzit nabízí kurzy využívající publikace jejích členů, mnozí členové jsou vědci a učitelé.[1][2][3]

Na přelomu let 2016/2017 mělo sdružení 2 800 členů.[4] Mezi tři významné členy patří profesor filozofie Sven Ove Hansson, který byl předsedou v letech 1982 až 1988, profesor molekulární biologie Dan Larhammar (předseda 1998-2004) a astronaut ESA Christer Fuglesang.[5]

Když bylo v roce 1982 založeno Sdružení pro vědu a populární osvětu, prohlásili, že „osvícenství“ ještě neskončilo. Asociace je součástí mezinárodní sítě organizací, obecně nazývané Skeptické hnutí, které si vzájemně vyměňují zkušenosti a informace o pseudovědě. Hlavním představitelem tohoto hnutí je Committee for Skeptical Inquiry (CSI), který byl založen v roce 1976 a byl vzorem pro vznik švédské pobočky. Americká organizace se zpočátku zaměřovala především na zkoumání paranormálních jevů, zatímco švédská zvolila obecnější přístup. Výraz "skeptik" je u sympatizantů sdružení poměrně častý. Zastánci někdy vyjadřují nespokojenost s tímto termínem, protože se domnívají, že naznačuje, že VoF zastává určitý konkrétní názor na vědu.[5]

Sdružení vydává od roku 1983 čtvrdletník Folkvett (švédsky: Zdravý rozum).
Od roku 1987 sdružení uděluje ceny "Osvícenec roku" a "Podvodník roku".

Během Almedalenského týdne ve Visby (politická setkání) v roce 2011 uspořádalo sdružení spolu se svým členem Christerem Fuglesangem akci proti alternativní medicíně. Celkem jedenáct lidí se předávkovalo (desetinásobkem doporučené dávky) homeopatickým přípravkem Coffea Alfaplex[6], aby prokázali, že homeopatika nejsou účinná.[7][8] Akce byla inspirována kampaní 10:23 ve Velké Británii. Všichni účastníci se po předávkování cítili dobře.[9]

V roce 2015 sdružení provedlo průzkum veřejného mínění o postojích Švédů k vědě a různým otázkám v oblastech zájmu sdružení. Sdružení píše názorové články a aktivně působí proti pseudovědě v různých kontextech. Místní pobočky existují v Uppsale, Värmlandu, Stockholmu, Örebro, Göteborgu a Skåne. Největší veřejnou akcí sdružení je účast na každoročním knižním veletrhu v Göteborgu.^[zdroj?]

Současný předseda VoF a člen výboru ECSO Pontus Böckman

Sven Ove Hansson, 1982-1988
Per Olof Hulth, 1988-1998
Dan Larhammar, 1998-2004
Jesper Jerkert, 2004-2008
Hanno Essén, 2008-2011
Martin Rundkvist, 2011-2014
Linda Strand Lundberg, 2014-2017
Peter Olausson, 2017-2018
Pontus Böckman, 2018-

V roce 2012 udělila obec Olofström ve spolupráci se Společností Harryho Martinsona sdružení Cenu Harryho Martinsona „za práci v martinsonovském duchu na ochranu poznání a rozptýlení bludů“[10][11], organizace Elöverkänsligas rätt proto podala na obec stížnost.[12]

Lidé, jejichž aktivity VoF a skeptici obecně označují za "pseudovědu" a "podvody", se k této organizaci vyjadřují kriticky.

Určitá kritika zazněla i ze strany akademiků. Filozof Martin Gustafsson ze Stockholmské univerzity tvrdí, že VoF zveličuje hrozby proti racionalitě a vědě a že se její představitelé mylně líčí jako outsidery ve válce proti rozšířeným pověrám. Tvrdí také, že osvícenský ideál svobodného myšlení je v rozporu s respektem k vědeckým autoritám, který VoF zastává.[13] Per-Anders Forstorp z Královského technologického institutu ve Stockholmu naznačuje, že VoF představuje pozitivismus a institucionalizovanou netoleranci.^[zdroj?]

Sven Ove Hansson se k tomuto druhu kritiky vyjádřil:
„Z mého pohledu se VoF a obecně skeptické hnutí nevyznačuje žádným konkrétním názorem na vědu. ... Stejně jako mohou mít členové Amnesty International různé představy o hranicích svobody projevu, existuje ve VoF prostor pro odlišné názory v otázkách vědy a filozofie vědy. (Kritici někdy tvrdí, že organizace je plná pozitivistů. Nikdy jsem se s takovými nesetkal, ale VoF má mezi svými členy příznivce i odpůrce falzifikační teorie vědy Karla Poppera).“[14]