Europa (raketa)

Europa byla nosná raketa, vyvíjená ve spolupráci několika západoevropských zemí. Vývoj probíhal pod záštitou multinárodního konsorcia European Launcher Development Organisation (ELDO). O vývoji rakety bylo rozhodnuto na konferenci konané na začátku roku 1961 ve Strasbourgu, kde se sešlo dvanáct evropských zemí k projednání britsko-francouzského návrhu na společný vývoj nového kosmického nosiče. Jedinou neevropskou zemí byla Austrálie, která byla přizvána výměnou za povolení využít její základnu Woomera Missile Range.

Europa
Země původu	Evropa
Výrobce	ELDO
Rozměry
Výška	33 metrů
Průměr	3,05 metru
Hmotnost	104 670 kg
Nosnost
na LEO	200 kg
na GTO	200 kg
Historie startů
Status	Vyřazena
Kosmodrom	Woomera Missile Range Guyanské kosmické centrum
Celkem startů	11
Selhání	8
První start	23. května 1966 – pouze první stupeň
Poslední start	5. listopadu 1971
První stupeň – Blue Streak
Motor	2x RZ.2
Tah	1672 kN
Specifický impuls	2770 N.s/kg (282 sekund)
Doba zážehu	156
Palivo	RP-1/LOX
Druhý stupeň – Coralie
Motor	4x Vexin
Tah	274 kN
Specifický impuls	2720 N.s/kg (277 sekund)
Doba zážehu	96 sekund
Palivo	UDMH/N2O2
Třetí stupeň – Astris
Motor	Astris
Tah	23,3 kN
Specifický impuls	3040 N.s/kg (310 sekund)
Doba zážehu	330 sekund
Palivo	UDMH/N2O2
Čtvrtý stupeň – Diamant B-3
Tah	50 kN
Specifický impuls	2070 N.s/kg (211 sekund)
Doba zážehu	46 sekund
Palivo	tuhé

Základem rakety, jejím prvním stupněm, měla být britská raketa Blue Streak. Tato raketa byla vyvíjena od roku 1955 a měla sloužit jako balistická raketa středního dosahu. Projekt byl roku 1960 zrušen, ale kvůli vývoji Europy byl opět obnoven. Blue Streak byl poháněn kapalným kyslíkem a speciálním druhem petroleje pro raketové motory, nazývaný RP-1. Druhý stupeň dodávala Francie. Poháněl jej asymetrický dimethylhydrazin tetraoxid dusíku N₂O₄ a byl osazen čtyřmi motory Vexin A, které poháněly také francouzskou raketu Diamant. Třetí stupeň, zvaný Astris dodávalo západní Německo. Jako palivo sloužila směs hydrazinu a monomethylhydrazinu, nazývaná Aerozin-50. Jako okysličovadlo byl použit N₂O₄, stejně jako na druhém stupni. Verze Europa II byla vybavena ještě třetím stupněm na tuhé pohonné látky, který byl dodáván Francií. Na programu se účastnila i Itálie, která dodávala aerodynamický kryt, Belgie a Nizozemsko vyvíjely naváděcí systém.

Vývoj rakety byl naplánován na tří fází.

• První fáze – Suborbitální zkoušky prvního stupně, tedy samotné rakety Blue Streak s naváděcím systémem a telemetrií. Tato fáze testů probíhala na Woomera Missile Range a jednalo se o jediné úspěšné lety programu.
• Druhá fáze – Suborbitální lety s maketami vyšších stupňů. Makety měly být postupně nahrazovány funkčními stupni.
• Třetí fáze – Orbitální lety a vstup do aktivní služby. Do této fáze program nedospěl a byl zrušen.

Program se potýkal s vážnými problémy, které způsobila nespolehlivost druhého a třetího stupně. Poslední start se uskutečnil z Guyanského kosmického centra v roce 1971 a byl neúspěšný jako ostatní. Po tomto nezdaru od programu odstoupila Velká Británie a program byl zrušen. Francie se poté ujala vedoucí role v novém projektu evropské rakety Ariane. European Launcher Development Organisation byla v letech 1974–75 sloučena s European Space Research Organisation a vznikla tak Evropská vesmírná agentura.