Esus

Esus, též Hesus, je galský bůh. Podle Marca Lucana byl spolu s Toutatem a Taranisem nejdůležitějším galským božstvem. Doklady o jeho kultu byly nalezeny v dnešní Francii, Švýcarsku i Anglii. Etymologie jeho jména je nejasná, je vykládáno například jako „síla, „rychlý pohyb“ nebo „hněv“, s Esem může souviset jméno bretaňského města Essé, jméno kmene Esuvii v nedaleké Normandii a osobní jména Esugenos „Esův syn, Esem zplozený“ a Esunertus „silný jako Esus“.[1][2]

Esus na Sloupu převozníků, 1. století

Na Sloupu převozníků z 1. století je na jedné ze stran zobrazen Esus s plnovousem jak sekyrou kácí strom. Na jiné části sloupu je zobrazen býk a za ním strom podobný předchozímu na němž sedí tři práci s býkem, výjev je doprovázen Tarvos Trigaranus „býk s třemi jeřáby“. Na podobném reliéfu z Trevíru se zase objevuje motiv dřevorubce kácejícího strom s býčí hlavou a třemi ptáky v listoví.[3]

Mezi písemné prameny zmiňující Esa patří pouze epos římského básníka Marca Lucana z 1. století Farsalské pole a komentář k tomuto dílu, zvaný Bernské komentáře, který však pochází až z 9. století. Lucanus uvádí následující galské bohy ctěné lidskými oběťmi:

„ ...příšernou krvavou oběť tam Teutatovi nosí,

krutému božstvu, a hroznému Esovi v svatyni hrůzné,
oltáři Taranise – je krutý jak Diāna skythská.[3]

 “

Bernské kometáře ztotožňují Esa s Martem a Merkurem a uvádí že mu byli lidé obětováni oběšením.[4] Na konci 4. století uvádí pořímštěný galský spisovatel a lékař Marcellus z Bordeaux ve své knize De medicamentis magickou formuli k bohu Aisusovi, užívanou při onemocnění krku.[5]

Hypotézy

Esus bývá vykládán jako bůh rostlinstva jehož moc přebývala v silných stromech. Byl také hledán vztah mezi Esem a irským hrdinou Cú Chulainnem na základě spojení obou s jeřáby či volavkami, po pečlivém interpretaci pramenů však byla tato hypotéza zavržena. Kromě toho se objevili také spekulace na základě podobnosti jmen Esus a Jesus/Ježíš podpořené symbolikou oběšence na stromě, tento motiv se objevuje například v románu Daughter of the Shining Isles od Elizabeth Cunningham.[2]

Americký mytolog Jaan Puhvel ztotožnil Esa s dvěma dalšími galskými božstvy: „Merkurem“ zmiňovaným Caesarem a Lugem. „Merkur“, římská interpretace galského božstva jehož přesná identita je nejistá, byl podle Caesara nejvíce uctíváným galským bohem a vynálezcem všech řemesel. Tento „Merkur“ je často ztotožňován s Lugem, božstvem u kterého prakticky známe jen jméno, ale jehož irský jmenovec Lug je titulován jako Samildánach „mistr všech řemesel“. Podle Puhvela triáda Esus, Taranis a Teutatis odpovídá třem indoevropským funkcím a je dalších trojic jako je římská Jupiter, Mars a Quirinus nebo severská Ódin, Thór a Frey. V tomto kontextu na fakt že jak Esovi tak Ódinovi byli lidé obětováni oběšením a že Římané obě božstva ztotožňovali s Merkurem. Motiv dřevorubce kácejího strom s třemi ptáky objevujcící se na reliéfu z Trevíru spojuje s indickým mýtem o Indrovi, který po porážce svého protivníka najmul dřevorubce aby za něj usekl hlavu nepřítele sekyrou a z krků poté vyletěli tři ptáci.[3]

Reference
  1. MACKILLOP, James. Keltské bájesloví. Praha: Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80--7106-881-5. S. 65.
  2. MONAGHAN, Patricia. The Encyclopedia of Celtic Mythology and Folklore. [s.l.]: Checkmark Books, 2008. ISBN 978-0816075560. S. 161.
  3. PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 198–203.
  4. Chronarchy - Lucan Commentaries [online]. [cit. 2018-01-04]. Dostupné online. (anglicky)
  5. De medicamentis 15.106, p. 121 in Niedermann; Gustav Must, “A Gaulish Incantation in Marcellus of Bordeaux,” Language 36 (1960) 193–197; Pierre-Yves Lambert, “Les formules de Marcellus de Bordeaux,” in La langue gauloise (Éditions Errance 2003), p.179, citing Léon Fleuriot, “Sur quelques textes gaulois,” Études celtiques 14 (1974) 57–66.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.