Erving Goffman

Narodil se 11. června 1922 v odlehlé zemědělské vesnici Mannville v jihozápadní Kanadě, asi 180 km východně od Edmontonu. Jeho rodiče – Max a Anne – byli původem ukrajinští židé. Jeho starší sestra Frances Bay se stala herečkou. Poté, co se rodina přestěhovala do města Dauphin v jižní Kanadě, poblíž Winnipegu, si Ervingův otec založil krejčovství. Od roku 1937 Goffman navštěvoval St. John's Technical High School ve Winnipegu. V roce 1939 se zapsal na obor chemie na University of Manitoba, toto studium ale přerušil a přestěhoval se do Ottawy, kde pracoval ve filmovém průmyslu pro National Film Board of Canada (Národní filmová rada), zřízený Johnem Griersonem. Zde se setkal s Dennisem Wrongem, známým a vlivným americkým sociologem, který jej v následujících letech významně ovlivnil a vzbudil u něj zájem o sociologii. 

Zájem o sociologii se u něj projevil až v pozdějších letech, především pod vlivem známého amerického sociologa Dennise Wronga. Jejich setkání motivovalo Goffmana, aby opustil University of Manitoba a zapsal si na University of Toronto (zde získal v roce 1945 bakalářský titul v oboru sociologie) obor sociologie a antropologie.

Magisterský a doktorský titul v sociologii získal na University of Chicago v letech 1949 a 1953. Ve své disertační práci, "Communication Conduct in an Island Community",(napsána na základě jeho zkušeností z pobytu na Shetlandských ostrovech) sledoval, jak se liší lidské chování ve společnosti od chování o samotě. Tato práce mu později posloužila jako inspirace pro dílo, které ho proslavilo, "The Presentation of Self in Everyday Life".[1][2]

Goffman se stal jedním z nejvlivnějších sociologů 20. století, jako G. H. Mead, v jehož stopách pokračoval s rozvojem sociologické sociální psychologie. V květnu 1951 se přestěhoval do Chicaga, kde se oženil s Angelicou Choate. V roce 1952 se mu narodil syn Tom. Po několika letech vyplněných nejrůznějšími aktivitami (1954–1957 působil jako visiting scientist v National Institute of Mental Health ve státe Maryland), byl v roce 1958 povolán na University of California, Berkeley, kde byl o 4 roky později jmenován řádným profesorem. V roce 1964 spáchala jeho manželka sebevraždu, čímž se prolíná Goffmanovo studium mentálních poruch s jeho vlastní zkušeností z domova. V roce 1969 odešel na University of Pennsylvania ve Filadelfii a zde působil až do konce svého života." [3] Byl průkopníkem osobních interakcí, nebo mikrosociologie, vytvořil "dramaturgický přístup" k lidskému jednání, a vyvinul množství vlivných konceptů. Zabýval se pojmem veřejný prostor, který se nejvíce odráží v jeho díle Všichni hrajeme divadlo.

Za své příspěvky sociologii byl v roce 1961 odměněn Maclver Award, a v roce 1981 se stal sedmdesátým třetím prezidentem American Sociological Asociation. Z důvodu zhoršujícího se zdravotního stavu však nemohl pronést svůj inaugurační proslov a většinu svého funkčního období nebyl doopravdy přítomen. Zemřel v roce 1982 na rakovinu. [1]

Goffmanovo přední a nejznámější dílo je bezpochyby Všichni hrajeme divadlo (The Presentation of Self in Everyday Life) z roku 1959. Do češtiny přeloženo v roce 1999. Hlavní myšlenky knihy byly pokračováním jeho disertační práce.

Inspirace a hlavní myšlenky pro knihu byla jeho disertační práce, ve které Goffman studoval ostrovskou komunitu na Shetlandských ostrovech. Zaujalo ho, jak se někteří obyvatelé ostrova baví tím, že sledují, jak jejich návštěvníci před jejich domem mění výraz z "soukromého" na "společenský". Ti obyvatelé, kteří o tomto věděli, se přizpůsobili tím, že "společenský" výraz nasadili dále od domu, ke kterému šli.[2]

Goffman v knize Všichni hrajeme divadlo popisuje přizpůsobování jedinců v komunikaci s lidmi. Uvedena je škála situačních rolí, která začíná na upřímnosti a končí na cynismu. Goffman tak přirovnává chování člověka v každodenních situacích k divadelnímu představení. Podobně jako Peter Ludwig Berger zde také uvádí myšlenku fasády – tedy záměrně odhalovanou scénu a pravý význam chování. Role lidí není vázána na jejich status, ale na konkrétní situaci, ve které se nachází. Zároveň ale tvrdí, že pro zachování společnosti je nutné se řídit společenskými normami a pravidly, k nimž je použití přetvářky nutné. Goffman při tvorbě tohoto díla čerpal z vlastních zkušeností, ze studií chicagské školy a velkého množství literárních zdrojů, například i z děl Franze Kafky.

Za toto dílo získal Goffman roku 1961 ocenění od American Sociological Association.

• „Člověk není jako ostatní zvířata v ohledech, které jsou skutečně důležité: Zvířata mají smysly, my máme daně.“
• „Společnost je blázinec vedený svými svěřenci.“
• „Po pravdě je svět jako svatba.“
• „Stigmatizace je proces, kdy reakce okolí ničí normální identitu.“

• The Presentation of Self in Everyday Life, 1956/1959 (česky Všichni hrajeme divadlo, 1999 a 2018)[9]
• Asylums: Essays on the Social Situation of Mental Patients and Other Inmates, 1961
• Encounters: Two Studies in the Sociology of Interaction, 1961
• Behavior in Public Places: Notes on the Social Organization of Gatherings, 1963
• Stigma, 1963 (česky Stigma, 2003)
• Interaction Ritual: Essay on Face-to-Face Behavior, 1967
• Strategic Interaction, 1969
• Relations in Public: Micro-Studies of the Public Order, 1971
• Frame analysis: An essay on the organization of experience, 1974
• Gender Advertisements, 1979
• Forms of Talk, 1981