Ernst Ziller

Ernst Moritz Theodor Ziller (22. června 1837 Radebeul – 4. listopadu 1923 Athény) byl německý architekt, působící převážně v Řecku. Vytvořil v Athénách a dalších městech řadu reprezentativních staveb, byl vyznavačem neoklasicistního stylu, zužitkovávajícího byzantské a renesanční vlivy.[1]

Ernst Ziller
Narození	22. června 1837 Serkowitz
Úmrtí	1923 (ve věku 85–86 let) Athény
Místo pohřbení	První athénský hřbitov
Alma mater	Národní polytechnická univerzita v Aténách
Povolání	architekt, kunsthistorik, archeolog, historik architektury a vysokoškolský učitel
Děti	Iosifina Dimas Ziller
Příbuzní	Paul Ziller (sourozenec)
Významná díla	National Theatre of Greece - Ziller Building
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Byl synem stavitele Christiana Gottlieba Zillera. V roce 1858 dokončil studia na Drážďanské výtvarné akademii a nastoupil do ateliéru Theophila von Hansena. V roce 1861 odjel do Řecka, aby pracoval na stavbě Athénské akademie. V Řecku již zůstal, založil rodinu (jeho dcera Iosifina Dimas-Ziller byla úspěšnou malířkou) a byl známý jako Ernestos Tsiller (Ερνέστος Τσίλλερ). V roce 1872 získal profesuru na Národní technické univerzitě v Athénách.[2] K jeho významným stavbám patří Řecké národní divadlo, nový královský palác, hlavní budova Řecké národní banky, mauzoleum Heinricha Schliemanna na Prvním athénském hřbitově, fontána na náměstí Syntagma, radnice v Ermupoli, archeologické muzeum v Egio, Apollónovo divadlo v Patrách, nádraží v Olympii a chrám Řehoře Palamy v Soluni, projektoval také četné soukromé rezidence. Věnoval se rovněž archeologii a zkoumal antickou architekturu. Ziller a Anastasios Metaxas provedli rekonstrukci stadionu Panathinaiko pro Letní olympijské hry 1896.[3]