Erik Sanko

Narodil se 27. září 1963 a vyrůstal na Manhattanu. Jeho otec byl architekt a matka žena v domácnosti a amatérská umělkyně.[1] Jeho starším bratrem je skladatel Anton Sanko. V osmdesátých letech působil v kapele The Lounge Lizards. V počátcích svého působení v kapele byl nezletilý a její lídr John Lurie musel podepsat odpovědnost za něj. Sanko později uvedl, že to bylo jako dát gorile vajíčko, aby se o něj postarala.[2] Se skupinou nahrál tři desky – No Pain for Cakes (1987), Voice of Chunk (1988) a Queen of All Ears (1998). Na přelomu osmdesátých a devadesátých let hrál na albech různých hudebníků, jako byli Anna Domino, Gavin Friday, Hajime Mizoguchi a Suzanne Vega.

V letech 1991 až 1992 působil spolu s bubeníkem Benem Perowskym a kytaristou Dannym Blumem v projektu The Fertile Crescent, se kterým vydal jedno pětipísňové extended play a jednu dlouhohrající desku. Od devadesátých let zároveň občasně spolupracoval s velšským hudebníkem a skladatelem Johnem Calem. Hrál na několika jeho albech a v první polovině roku 2003 s ním odehrál turné. Další Caleovo turné, kterého se účastnil, proběhlo počátkem roku 2011.

V únoru 1995 založil skupinu Skeleton Key, ve které jako jediný z členů působí po celou dobu její existence. Kapela debutovala ještě v roce 1995 třípísňovým singlem In My Mind. První řadové album vydali v roce 1997 pod názvem Fantastic Spikes Through Balloon.[1] Následovaly dvě další řadové desky, Obtainium (2002) a Gravity Is the Enemy (2011), stejně jako několik dalších EP. V roce 2001 vydal u vydavatelství Jetset Records své první sólové album Past Imperfect, Present Tense.[3] Druhé sólové album nazvané Puppet Boy vydal až o patnáct let později. Dále spolupracoval s mnoha dalšími hudebníky, mezi které patří Yoko Ono, Jim Carroll, They Might Be Giants nebo Melvins.

Kromě hudby se rovněž věnuje výrobě marionet a spolu se svou manželkou Jessicou Grindstaff založil společnost Phantom Limb Company, která se touto činností zabývá.[4] Je autorem loutkového představení The Fortune Teller, ke kterému rovněž spolu s Dannym Elfmanem složil hudbu a vyprávění se ujal Gavin Friday.[5][6] Spolu s režisérem Jimem Jarmuschem a Philem Klinem pracoval na (nakonec nerealizované) opeře pojednávající o Nikolu Teslovi.[7]

Sólová

• Past Imperfect, Present Tense (2001)
• Puppet Boy (2016)

Ostatní

• Communication Breakdown (Doppelganger, 1985)
• Big Heart: Live Tokyo (The Lounge Lizards, 1986)
• No Pain for Cakes (The Lounge Lizards, 1987)
• Voice of Chunk (The Lounge Lizards, 1988)
• Days of Open Hand (Suzanne Vega, 1990)
• Nekono Topia Nekono Mania (Seigen Ono, 1990)
• Mysteries of America (Anna Domino, 1990)
• Adam 'N' Eve (Gavin Friday, 1992)
• Last Day on Earth (John Cale, 1994)
• Ô Seasons Ô Castles (Katell Keineg, 1994)
• Stained Glass Sky (Masters of None, 1994)
• Shag Tobacco (Gavin Friday, 1995)
• Temple Bar (John Waite, 1995)
• Dawntown Project (CharlElie, 1995)
• Antártida (John Cale, 1995)
• Walking on Locusts (John Cale, 1996)
• Unsupervised (Mono Puff, 1996)
• Skeleton Key (Skeleton Key, 1996)
• Fantastic Spikes Through Balloon (Skeleton Key, 1997)
• Queen of All Ears (The Lounge Lizards, 1998)
• Fishing with John (John Lurie, 1998)
• Pools of Mercury (Jim Carroll, 1998)
• Severe Tire Damage (They Might Be Giants, 1998)
• Live (They Might Be Giants, 1999)
• The Crybaby (Melvins, 2000)
• Legendary Marvin Pontiac (John Lurie, 2000)
• Blueprint for a Sunrise (Yoko Ono, 2001)
• An Elipse (Skeleton Key, 2001)
• Obtainium (Skeleton Key, 2002)
• 109 Poèmes Électro (CharlElie, 2000)
• HoboSapiens (John Cale, 2003)
• Joan as Police Woman (Joan as Police Woman, 2004)
• The Lyon's Quintette (Skeleton Key, 2005)
• Live+ (Emil de Waal, 2006)
• Extra Playful (John Cale, 2011)
• Shifty Adventures in Nookie Wood (John Cale, 2012)
• Gravity is the Enemy (Skeleton Key, 2012)