Eric Linklater

Linklater se narodil v Penarthu, Vale of Glamorgan ve Walesu v rodině námořníka Roberta Baikie Linklatera (1865–1916), pocházejícího ze skotského souostroví Orkneje a jeho ženy Mary Elizabeth Youngové (1867–1957). Oba rodiče měli skandinávské předky, dědeček z matčiny strany byl švédský námořní kapitán. Příjmení Linklater je odvozeno ze staré norštiny a na Orknejích je poměrně rozšířené. Vřelý zájem o Skandinávii si spisovatel udržel po celý život.

Gymnázium a univerzitu navštěvoval v Aberdeenu, kde byl po dobu studia předsedou studentského debatního klubu (President of the Aberdeen University Debater).

V letech 1917–1918 sloužil v Black Watch, třetím praporu Skotského královského pluku (3rd Battalion, Royal Regiment of Scotland), kde byl raněn. Poté se stal snajprem. Zkušenosti ze zákopové války zaznamenal v knize The Impregnable Women z roku 1938, popisující imaginární válku s Francií a také v autobiografickém románu Fanfare for a Tin Hat z roku 1970.

Ještě během studií na univerzitě napsal Linklater v roce 1922 první hudební komedii Stella, Bajanella pro studentské představení. Začal studovat lékařství, ale promoval z anglické literatury. Po studiích strávil dva roky (1925–1927) v Bombaji v Indii jako zástupce šéfredaktora deníku The Times of India a pak cestoval. V letech 1928–1930 pobýval v USA na Cornell University a na Kalifornské univerzitě v Berkeley.

Spisovatel započal svoji literární dráhu v roce 1929. Velkou popularitu si získal se svým třetím románem Juan in America (1931). Hlavní hrdina románu, Angličan Juan Motley, literární pokračovatel Byronova Dona Juana, se ocitá v Americe v období prohibice a rozmáhajícího se gangsterství a prožívá zde řadu pitoreskních situací. Stejný hrdina vystupuje i v jeho románu z roku 1937 Juan in China. Eric Linklater napsal také tři knihy pro děti, The Wind on the Moon (1944), The Pirates in the Deep Green Sea (1949) a Karina With Love (1958). Za první z nich, která se nevyhýbá ani vážnějším tématům získal v roce 1944 Carnegie Medal.[2]

Jeho sympatie ke Skotsku vedly k jeho účasti v literárním hnutí Scottish Renaissance i politické angažovanosti. Ta vyvrcholila jeho neúspěšnou kandidaturou za National Party of Scotland ve volbách do East Five v roce 1933. Svůj postoj k válce a k morálním důsledkům diplomacie popsal v románu Judas (1939). Zážitky z Druhé světové války, kdy bojoval v letech 1944–1945 v Itálii se staly podkladem jeho románu Private Angelo (1946).[3]

V roce 1947 se vrátil do Skotska a usadil se v Pitcalzean House, poblíž Hill of Fearn v kraji Ross–shire. Věnoval se hlavně psaní knih o vojenské historii a autobiografii. V roce 1951 odešel do Korey jako dočasný podplukovník. V roce 1952 vydal knihu Our Men in Korea.

Eric Linklater zemřel v Aberdeenu dne 7. listopadu 1974 a byl pohřben v Harray, Mainland, Orkneje.

Je zde použita šablona {{Col-begin}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Eric Linklater působil jako rektor Univerzity v Aberdeenu v letech 1945–48[5] a obdržel čestný titul v následujícím roce. V roce 1954 byl jmenován komandérem (CBE) Řádu britského impéria. V letech 1968–73 působil jako záložní poručík v kraji Ross and Cromarty a v roce 1971 byl zvolen kolegy do Edinburské královské společnosti).[6]