Ergonomie

Ergonomie (z řečtiny ergon práce a nomos zákon) vznikla jako obor zabývající se optimalizací potřeb člověka v pracovním prostředí a v jeho pracovních podmínkách. Šlo zejména o stanovení vhodných rozměrů, designu nástrojů, nábytku a jejich uspořádání v pracovním prostředí a v optimálních dosahových vzdálenostech. Ve světě se používá i pojmenování "human factors" nebo "human engineering".

Ergonomie práce podrobně propracovaná pro stolní PC je kontrastem ke lhostejnosti dnešní práce s notebooky.
Základní princip ergonomie: interakce těla s různými kvalitami prostředí

Dnes je ergonomie rozsáhlým interdisciplinárním vědním oborem zabývajícím se komplexní interakcí lidského organismu a prostředí (nejen pracovního). Výsledkem jejího výzkumu je návrh optimalizace prostředí do komfortu způsobujícího pohodu uživatele. Ergonomický komfort je nutné odlišovat od povrchního komerčního komfortu, který slouží k přilákání zákazníka a může mít na lidské tělo různé negativní vlivy.

Ergonomie pracuje ve třech vzájemně se prolínajících rovinách. Nejdůležitější je dnes psychická, která pracuje zejména s poznatky kognitivní psychologie. Druhou rovinou je fyzická. Třetí rovina - organizační - dokáže ovlivnit psychické i fyzické kvality.

Přesto, že česká ergonomie má dlouholetou tradici, nemá stále svůj samostatný studijní obor ani výzkumné pracoviště. Do jisté míry se ergonomii proto věnuje Výzkumný ústav bezpečnosti práce[1] a Státní zdravotní ústav v Praze. Ve vysokoškolském prostředí má nejdelší tradici na pražské UMPRUM a na ČVUT. Odborníky oboru sdružuje Česká ergonomická společnost[2]. Teprve roku 2020 byla Ministerstvem práce a sociálních věcí vymezena profesní kvalifikace "ergonom". Česká ergonomická společnost organizuje ve spolupráci s VÚBP od roku 2020 odborný kurz a zkoušku "Specialista v ergonomii".

Metodologie

Ergonomie je mezioborová disciplina, jejíž potřeba začala vznikat v 19. stol., kdy pestrá fyzická práce začala být nahrazována prací sedavou, zejména stereotypními opakujícími se pohyby u strojů a pásové výroby, a ve 20. a 21. století je stále více zastoupena práce u PC. Nejen že se tak snížila fyzická tenacita (vytrvalost) a důležité tělesné vjemy člověka jako polohocit, pohybocit a ideomotorika, ale v populaci se začaly objevovat i fenomény jako obezita, vertebrogenní bolesti (původem z páteře), muskuloskeletální nemoci (syndrom karpálního tunelu, záněty šlach a jejich úponů, bursitidy), oběhové a kardiopulmonární problémy atd.

Cílem ergonomie je tedy dosažení optimálních pracovních podmínek ve vztahu k anatomickým a výkonnostním možnostem člověka. Ergonomie integruje poznatky humanitních věd (zejména anatomie, kineziologie, psychologie práce, fyziologie práce, hygieny práce, antropometrie, biomechaniky) a věd technických (např. kybernetika, normování). Sleduje, aby používané předměty a nástroje svým tvarem co nejlépe odpovídaly pohybovým možnostem a rozměrům lidského těla.

Mnohé firmy, jejichž zaměstnanci pracují převážně sedavým způsobem, zaměstnávají profesionální ergonomy, aby se snížila pracovní absence.

Ergonomie se zabývá např. designem pracoviště a produktů, dosahovými zónami, velikostí pracovního stolu a výškou jeho desky, fyzikálními faktory (osvětlení, hluk, mikroklima atd.). tvarem nástrojů a jejich rukojetí, umístěním a tvarem ovládacích i signalizačních prvků strojů a zařízení, věnuje pozornost prevenci, fyzioterapii, rehabilitaci apod. Pro optimalizaci práce s počítačem stanovuje vhodné rozmístění znaků na klávesnici, maximální počet úderů prstů, zabývá se uspořádáním prvků na obrazovce aj. Oblast ergonomie je velmi široká a zahrnuje i návrh pomůcek pro postižené (ergoterapie).

Ačkoli je záhodno dosahovat co nejvyššího pracovního komfortu, přesto se nelze domnívat, že dodržováním ergonomických norem lze dosáhnout maximálního výkonu a bezbolestného celodenního zaměstnání. Tělesná kultura zahrnující aktivní pohyb, relaxaci apod. má nadále své hlavní místo.

Příklady ergonomie

Nemocné interiéry či budovy
Související informace naleznete také v článku Syndrom nezdravých budov.

Nemocné budovy jsou aktuálním komplexním příkladem fyzické, psychické ad. ergonomické problematiky. Sdružují negativní účinky mikroklimatu na člověka, který pak onemocní syndromem nezdravých budov (SBS). Jde o vlastnosti moderních interiérů staveb a dopravních prostředků, na které upozorňuje WHO již od 60. let 20. století. Tímto syndromem trpí přibližně 30 % všech budov a více než 85 % populace.[3]

Jde například o přehnaně vzduchotěsně uzavřené budovy, které způsobují nedostatečnou výměnu vzduchu, vysokou vlhkost, nebezpečnou koncentraci radonu, množství oxidu dusíku, uhlíku a síry, nadměrné hodnoty formaldehydu, dříve azbestu, neviditelné součásti barev, laků, lepidel, úklidových a čisticích prostředků. Přináší s sebou výskyt mikroskopických hub – zejména plísní, roztočů a řas, výskyt zplodin kouření, zplodin spalovacích motorů zvenčí, prachu, pylu a dalších alergenů[3] Může jít také o problémy s osvětlením.

Židle

Vhodně navržená židle svými rozměry, tvarem sedáku a opěráku pomáhá sedícímu sedět vzpřímeně a předcházet tak patologickému zatuhnutí páteře. Skutečně ergonomická židle ale neexistuje, existuje jen ergonomické sezení, kterým je dynamické sezení, při němž se střídají různé polohy sedu s polohami práce ve stoje a na klekačce.

Kokpit vozu

Vhodně navržený interiér vozu pomáhá snadnému a přehlednému ovládání vozu bez nadměrných exkurzí trupu a paží, rozptylování pozornosti, pohybu očí atd.

Šířka eskalátorů

Eskalátory v pražském metru mají šířku schodů 100 cm, což odpovídá ergonomickému požadavku na šířku pro jednu dospělou osobu s dvěma kufry. Pro míjení se dvou dospělých osob vedle sebe by stupně měly mít šířku minimálně 135 cm.[4] To však neznamená, že šířka eskalátorů je nedostatečná. Pouze z ergonomického hlediska není vhodné vytvářet jeden pruh pro stojící cestující a druhý pro procházející.

Širokoúhlé monitory

Ergonomické požadavky BOZP uvádějí ohledně 19" monitorů (o poměru stran 16 : 9 či 16 : 10, tzv. širokoúhlých), že úhel pohledu na ně by neměl přesáhnout v kterékoli oblasti monitoru 40° a pozorovací vzdálenost vyžaduje výšku znaků 20' až 22'. K naplnění ergonomických kriterií je tedy třeba minimální vzdálenosti oka od monitoru cca 81 cm. Širokoúhlé monitory nejsou pro běžnou kancelářskou práci vhodné, neboť tuto vzdálenost není možné na běžném kancelářském stole dodržet.

Odkazy

Reference
  1. Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i. [online]. [cit. 2020-08-06]. Dostupné online.
  2. Česká ergonomická společnost. Česká ergonomická společnost [online]. [cit. 2020-08-05]. Dostupné online.
  3. BRANDEJSKÝ, Petr. Přirozené světlo v interiéru - syndrom nemocných budov. Estav.cz [online]. [cit. 2021-01-11]. Dostupné online.
  4. KRÁL, Miroslav. Ergonomie a její užití v technické praxi. Ostrava: AKS, 1994

Literatura
  • S. Gilbertová – O. Matoušek, Ergonomie: optimalizace lidské činnosti. Praha: Grada, 2002 – 239 s. : il. ISBN 80-247-0226-6
  • L. Chundela, Ergonomie. Praha: ČVUT, 2001 – 171 s. : il. ; 30 cm ISBN 80-01-02301-X
  • CHUNDELA, Lubor. Ergonomie (laboratorní cvičení). Praha, ČVUT, 1989
  • CHUNDELA, Lubor: Strojírenská ergonomie (příklady). Praha, ČVUT, 2009
  • V. Glivický a kol., Úvod do ergonomie, Praha: Práce, 1975
  • MALÝ, Stanislav; KRÁL, Miroslav; HANÁKOVÁ, Eva. ABC ergonomie. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2010. 386 s. ISBN 978-80-7431-027-0
  • ŠTIKAR, Jiří; HOSKOVEC, Jiří; STRÍŽENEC, Michal. Inženýrská psychologie. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1982, 252 s.
  • ŠTIKAR, Jiří: Obrazová komunikace. Praha, Karolinum 1991
  • FASSATI, Tomáš: Učebnice praktické globální vizuální komunikace, Benešov, 2010, 1350 s.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.