Ercole Pasquini

Pasquini se narodil ve Ferraře a studoval u Alessandra Millevilleho (1521?-1589). V roce 1580 byl učitelem hudby dcer dvorního architekta Ferrary Giovana Battisty Aleottiho.V roce1592 se Pasquini stal varhaníkem u Maria Bevilacquy a v kostele Santa Maria in Organo ve Veroně.

K oslavám sňatku Carla Gesualda s Eleonorou d'Este ve Ferraře v roce 1594 složil gratulační kantátu I fidi amanti. Po Bevilacquově smrti 1. srpna 1593 se Pasquini pravděpodobně vrátil do Ferrary, kde vystřídal Luzzasca Luzzaschiho na místě varhaníka v Accademii della Morte. Jeho nástupcem v této funkci byl Girolamo Frescobaldi.

6. října byl zvolen varhaníkem Cappelly Giulia, sboru baziliky sv. Petra ve Vatikánu. Od roku zastával vedle toho ještě funkci varhaníka v kostele Santo Spirito in Sassia.

Počínaje rokem 1603 se v podpisech o převzetí platu od Capella Giulia objevují určité nesrovnalosti. Nicolo Pasquini, pravděpodobně syn, převzal několikrát v průběhu dvou let platbu. V létě roku 1605 pak převzetí jeho platu podepsal „maestro di capella“ Francesco Soriano a v listopadu a prosinci je podepsal ošetřovatel nemocnice, kde byl Pasquini hospitalizován. Dne 19. května 1608 byl ze své funkce odvolán a podle zprávy Agostina Faustiniho zemřel v Římě jako duševně nemocný.

Skladby pro cembalo

Dochovalo se okolo třiceti skladeb pro cembalo a to pouze v rukopisných kopiích. Během života Pasquiniho nebylo nic publikováno a ani se nedochovaly originály jeho rukopisů. Mezi dochovanými skladbami je 6 tokát, 2 durezze, 9 nebo 10 canzon, 5 sad variací, 3 tance a intabulace madrigalu Cipriano de Rore Ancor che co'l partire. Tato díla dokazují, že Pasquini byl vysoce originální skladatel, který v mnoha ohledech předznamenal klávesovou tvorbu svého mladšího krajana Girolama Frescobaldiho. Jeho skladby označené jako durezze jsou prvními skladbami svého druhu.

Vokální skladby

• 2 mottetti all'interno delle Sacrae Cantiones di Raffaella Aleotti, Benátky, 1593;
• mottetto Sanctus Sebastianus (1591);
• 1 madrigale spirituale M'empio gli occhi di pianto (text Angelo Grillo, 1604)
• Jesu decus angelicum per quattro voci e organo (publikováno po smrti autora);
• Mše Vestiva i colli;
• Madrigali alla Sma. Vergine (ztraceno, zmíněno v archivu arcivévody Siegmunda Franze, Innsbruck, 1665).

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ercole Pasquini na anglické Wikipedii.

• Volně přístupné partitury děl od Ercole Pasquiniho v projektu IMSLP
• Život a dílo v Dizionario Biografico (italsky)