Engelova křivka

Engelův zákon vyjadřuje vztah mezi finanční situací domácnosti a částí příjmu využitou na potravu. Tato souvislost byla popsána německým statistikem Ernstem Engelem v 19. století.  

Podle Engelova zákona se snižuje podíl příjmů dedukovaných na jídlo se zvýšením celkového důchodu rodiny. Například pokud by rodina s měsíčním příjmem 65 tisíc Kč utratila za jídlo kolem 19,2 % (dle ČSÚ k roku 2019)[2] bylo by to 12480Kč. V případě rodiny s příjmem 80 tisíc Kč by ale stejná částka tvořila jen 15,6 % jejich příjmu. Předpokládáme totiž, že hranice pro uspokojení základních potřeb je pro většinu lidí stejná, a tedy nezávislá na příjmu. Engelova myšlenka tedy ukazuje, že čím chudší rodina je, tím větší rozpočtovou zátěž pro ni cena potravin představuje. V návaznosti na to pak má bohatší rodina více peněz na zbytné výdaje jako je luxusnější zboží a zábava.[3]

Pokud se zvedne úroveň příjmu spotřebitele, pak podíl příjmu vynaložený na nezbytné potraviny roste pomaleji než podíl vynaložený na zbytné luxusnější výdaje.

Korelaci mezi výdaji za potraviny a příjmem spotřebitele, domácnosti, Ernst Engel zpozoroval již v roce 1857. Podle jeho zjištění byla příjmová elasticita pro potravinové výdaje neelastická a menší než 1 u všech zkoumaných domácností. Jinými slovy byla odolná vůči změnám cen.[4]

Zpopularizována byla tato souvislost v polovině 20. století studií Hendrika S. Houthakkera, který nejenže rozšířil Engelovu myšlenku i na další položky, ale také zkoumal hned 40 různých spotřebitelských domácností ze 30 různých zemí. Jím vypozorované elasticity sice nebyly totožné Engelovu zákonu, ale vykazovali jisté znaky podobnosti.

Celým jménem Christian Lorenz Ernst Engel se narodil 26. března 1821 v Drážďanech. Tento statistik a sociální ekonom německého původu zemřel 8. prosince 1896. [5]Mezi lety 1842 a 1845 studoval na Bergakademii Freiberg v Sasku. Studia zakončil cestami po Německu a do Francie, při kterých se setkal s dalšími statistiky jako například Belgičanem Adolphem Queteletem. V padesátých letech působil jako šéf nově zavedeného Královského saského statistického úřadu, ze kterého následně odešel do důchodu zpět do rodných Drážďan. V nich založil první, velmi prosperující, hypoteční společnost. V šedesátých letech byl povolán díky úspěchu jeho firmy do Berlína na Královský pruský statistický úřad, kde se rychle vypracoval na pozici ředitele statistického oddělení. Z této pozice odešel až v roce 1882 kvůli neshodám s německým politikem Ottem von Bismarck. Během působení v Berlíně byl také členem pruské sněmovny reprezentantů, což byla druhá komora tehdejšího pruského zemského parlamentu.[6] Zbytek svého života prožil ve své vile v Saské obci Serkowitz a je pohřben na hřbitově Nejsvětější trojice v rodných Drážďanech.[7]

Engelova křivka na vodorovné ose zobrazuje příjem a na svislé ose poptávané množství vybraného zboží, či alternativně také služby. Vlastní křivka je pak kreslena do prvního kvadrantu kartézského souřadnicového systému.

Jednotlivé tvary křivek závisí převážně na demografických proměnných a různých charakteristikách daného spotřebitele. Křivka zobrazuje příjmovou elasticitu, díky čemuž můžeme odvodit, zda se jedná o luxusní, normální či podřadný statek.

Engelova křivka normálního statku se značí kladným gradientem. Pokud se zvýší příjem, zvýší se i poptávané množství statku. Tento případ se pak dělí na dva různé typy.  Křivka ohýbající se k horizontální ose X je Engelova křivka nezbytného statku a křivka ohýbající se k vertikální ose Y značí luxusní zboží.

Křivka mající záporný gradient zobrazuje méněcenné statky, tedy pokud se zvýší příjem, sníží se poptávka po tomto zboží.

Engelova křivka, která je rovnoběžná s horizontální osou patří statku, který je příjmově neutrální. [8]

Engelův zákon

Pro porovnání životní úrovně mezi zeměmi se dnes používá Engelův koeficient, který vychází z Engelova zákona. Jedná se o podíl rozpočtu, který je věnován na nákup nezbytných potravin. Jak již naznačuje Engelův zákon, Engelův koeficient chudší země bude vyšší, jelikož spotřebitelé zde věnují větší část svého příjmu na nákup potravin, a tudíž jejich životní úroveň označíme jako nižší. Země s nízkým Engelovým koeficientem budou mít vyšší životní úroveň, neboť spotřebitelé zde si mohou dovolit kupovat více luxusního zboží.

Engelův koeficient je výrazně využíván Organizací spojených národů (OSN) pro identifikování chudých zemí. Pokud je Engelův koeficient vyšší než 59. percentil, jedná se o chudobu. Dále pak 50-59 % značí chudou zemi, kde ale jsou splněny základní potřeby, 40-50 % je průměrná životní úroveň, 30-40 % dobrá úroveň a pod 30. percentilem se jedná o velmi bohaté země. Rozdíly mezi Engelovým koeficientem se dají ale pozorovat i uvnitř jednoho státu, a to například mezi vesnicemi a městy.[9]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Engelova křivka na Wikimedia Commons