Emil Weeger

Narodil se otci Leopoldu Weegerovi (* 23.12.1791 Staré Brno – † 10.2.1849 Staré Brno), brněnskému majiteli továrny na kůže (v roce 1848 působil jako moravský zemský poslanec)[2][4] a matce Theresii Rosalii, rozené Haupt (* 30.8.1798 Mor. Radiměř, okr. Svitavy – † 14.6.1872 Brno).[5] V roce 1848 se oženil s Antonií Franziskou Paulou Prager (* 18.10.1830 Staré Brno (nyní část Brna) – † 22.12.1871 Brno), s kterou počal syna Karla Antona Leopolda (* 16.9.1849 Staré Brno – † 10.11.1913 Brno). Bratr Leopold Eugen Julius Weeger (* 11.11.1834 Staré Brno – † 28.1.1919 Vídeň) se věnoval vojenské dráze,[6] byl vysokým důstojníkem rakousko-uherské armády a nositelem Řádu železné koruny.[2]

Emil Josef Leopold Weeger vystudoval gymnázium v Brně a Mikulově, po ukončení středoškolského vzdělání navštěvoval vzdělávací institut Friedricha Augusta von Klinkowströma ve Vídni a byl posluchačem vídeňské techniky, kde ho zaujaly přírodní vědy. Po studiích nastoupil do otcovy továrny v Brně. Na četných zahraničních cestách získával nové poznatky o technologii vyčiňování kůží. S úmrtím jeho otce roku 1849 je datováno jeho převzetí rodinného podniku, který provozoval až do roku 1852. Průmyslový a živnostenský adresář města Brna z roku 1862 (Handels-, Gewerbe- und allgemeines Adressenbuch nebst dem Häuser-Verzeichnisse der Landeshauptstadt Brünn) uvádí Emila Weegera jako c. k. továrníka kožedělného zboží a majitele domu, bydlištěm Staré Brno, Bürgergasse 151 ((nyní Křížova ulice č. 16).[7]

Už v roce 1848 začal být činný ve veřejném a politickém životě, kdy vstoupil jako aktivní člen do Zemského vlasteneckého podpůrného spolku pro Moravu (Patriotische Landes-Hilfsverein für Mähren). Od roku 1850 do roku 1868 byl členem brněnské obchodní a živnostenské komory. Od roku 1850 do roku 1867 rovněž působil jako člen obecního a okresního výboru v Brně. Zasadil se o transformaci starobrněnské národní školy na hlavní školu a o zřízení nižší reálné školy ve Starém Brně. Patřil mezi zakladatele Moravského živnostenského spolku. V letech 1872-1873 byl členem konsorcia pro výstavbu vídeňského Akvária u příležitosti Světové výstavy 1873.[8] V roce 1878 inicioval vznik německého „Brněnského rybochovného spolku” (Brünner Fischzucht-Verein), který byl v roce 1881 přeměněn na „První moravský rybářský spolek” (Erster mährischer Fischereiverein in Brünn) a kterému předsedal, později byl jeho čestným členem.[9][10] V roce 1887 se zasadil o vznik Moravského zemského rybářského spolku (Mährischer Landes-Fischereiverein) a až do smrti působil jako jeho prezident. Byl členem odborných agronomických organizací a napsal několik studií o chovu ryb. V roce 1872 byl povolán na ministerstvo orby coby poradce při přípravě zákona o rybářství.[1] Od císaře Františka Josefa I. obdržel Zlatý záslužný kříž.[2]

Byl dlouholetým starostou Starého Brna.[1] V 60. letech se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v roce 1861 byl zvolen za kurii městskou, obvod IV. okres Brno (Staré Brno) do Moravského sněmu. Mandát zde obhájil v zemských volbách v lednu 1867.[11] Na sněmu byl referentem pro stavbu jízdeckých kasáren na Moravě.[2] Uváděl se jako kandidát tzv. Ústavní strany, liberálně a centralisticky orientované.[12] V krátce poté konaných zemských volbách v březnu 1867 se mezi zvolenými poslanci již neuvádí. Kandidoval tehdy opět v kurii měst, ale neuspěl. Pak se ještě počátkem dubna 1867 snažil získat mandát v kurii obchodních a živnostenských komor, kde měl jisté šance coby významný člen Ústavní strany. V jeho neprospěch ovšem hrál fakt, že nepatřil mezi funkcionáře obchodní komory v Brně, takže nakonec mandát získal Carl Mauritz Turetschek.[13] Zemřel v březnu 1893 ve věku 74 let.[3]