Emil Schwantner

Vyučil se modelářem v žacléřské porcelánce Theodora Pohla. 1907 až 1909 absolvoval odbornou keramickou školu v Teplicích. V letech 1909-1912 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u Josefa Václava Myslbeka, který jej přijal ke studiu, ačkoliv neměl maturitu. Myslbekův asistent Jan Štursa ho seznámil s Auguste Rodinem. Během studijní cesty do Belgie se seznámil s dílem Constantina Meuniera. V letech 1912-1913 žil v Lipsku a byl spolupracovníkem Franze Metznera na pomníku ke stému výročí Bitvy národů. Roku 1914 se ve Vídni přihlásil jako dobrovolník a bojoval v 1. světové válce. V období mezi první a druhou světovou válkou žil a pracoval v okrese Trutnov a vytvořil řadu pomníků padlým.

Po druhé světové válce byl vysídlen a žil v Schönebecku na Labi (Schönebeck (Elbe)), kde také zemřel. Po tomto významném sochaři byla v Trutnově pojmenována ulice ve čtvrti Červený Kopec.

Řada jeho děl je zaměřena na protiválečnou nebo sociální tematiku. Některé jeho práce byly zničeny v době okupace, například pomník Tanec smrti, který stával v trutnovském parku jako vzpomínka na oběti I. světové války. Repliku sousoší vytvořila Paulina Skavová a město Trutnov ji roku 2017 v rámci Dnů evropského dědictví umístilo na původním místě v parku.[1]

Další významné dílo bylo zničeno v 90. letech 20. století sběrači kovů. Kovové sousoší na hrobce Wilhelma Kiesewettera na trutnovském hřbitově, představující zubožené hladové lidi, bylo rozmláceno palicemi a odvezeno do sběru. Podle nalezených fragmentů a fotodokumentace byla později zhotovena kopie.