Emil Byk

Profesí byl advokátem.[4] Byl židovského původu. Od roku 1879 zasedal v předsednictvu židovské náboženské obce ve Lvově a od roku 1880 byl členem lvovské obecní rady.[1] V letech 1903–1906 byl předsedou židovské náboženské obce ve Lvově.[5]

V roce 1869 spoluzakládal organizaci Šomer Israel, která byla prvním židovským politickým spolkem v Haliči a která se hlásila k liberalismu a centralistické koncepci rakouského státu. Ve volbách do Říšské rady roku 1873 tato organizace utvořila alianci s Rusíny a vystupovala jako oponent Poláků. Později během 70. let ale Byk změnil svůj postoj a přiklonil se k Polákům. Názorově patřil mezi stoupence propolské židovské asimilace a odmítal sionismus. Antisemitismus byl podle něj vyvoláván vládou ve Vídni, nikoliv Poláky. V roce 1878 Byk inicioval konání sjezdu židovských obcí z Haliče ve Lvově.[5]

Byl i poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1891 za kurii městskou v Haliči, obvod Brody, Zoločiv atd. Mandát tu obhájil ve volbách roku 1897 a volbách roku 1901. V poslanecké sněmovně setrval do své smrti roku 1906. Do parlamentu pak místo něj usedl Josef Gold.[6] Ve volebním období 1891–1897 se uvádí jako Dr. Emil Byk, advokát, bytem Lvov.[7]

Po volbách roku 1891 se uvádí jako kandidát Polského klubu.[8] Do voleb v roce 1897 šel jako oficiální polský kandidát,[9] stejně jako do voleb roku 1901.[10] V rámci Polského klubu patřil do liberální frakce.[1] V jiném zdroji se jeho politická orientace označuje jako haličská demokratická levice nebo polský demokrat.[3]

Zemřel náhle v červnu 1906[2] během posezení s dalšími polskými poslanci v hotelu Müller ve Vídni. Najednou se mu udělalo nevolno, sesunul se na své židli a během několika minut byl mrtev. Tělo pak bylo převezeno k pohřbu do Lvova.[1]