Emanuel Lehocký

Začínal jako krejčovský dělník. Už na přelomu 19. a 20. století se začal angažovat v sociálně demokratickém hnutí (Sociálně demokratická strana Uherska, respektive Slovenská sociálně demokratická strana Uherska). Patřil mezi první sociálně demokratické aktivisty na území Slovenska. Na sjezdu strany v roce 1901 požadoval zahájení vydávání slovenskojazyčného dělnického týdeníku.[3] Roku 1905 pak založil list Robotnícke noviny, později časopis Napred.[2]

V roce 1917 se zapojil do porad slovenských a českých politiků ve Vídni, na kterých se finalizovala myšlenka státoprávního sjednocení Čechů a Slováků.[4]

V roce 1918 byl předsedou Slovenské sociálně demokratické strany Uherska a na sjezdu konaném 25. prosince 1918 v Liptovském Svätém Mikuláši ji začlenil do celostátní československé sociální demokracie, přičemž fúze byla završena na 12. sjezdu Československé sociálně demokratické strany dělnické konaném 27. - 30. prosince téhož roku.[5]

V letech 1918-1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 se stal poslancem Národního shromáždění.[6] Podle údajů k roku 1920 byl profesí správcem nemocenské pokladny v Bratislavě.[7] Je uváděn též jako předseda Ústřední sociální pojišťovny.[2]

Zemřel v září 1930.[2]