Elliott Erwitt

V roce 1939, v jeho deseti letech, Erwittova rodina ruského původu emigrovala do Spojených států. Erwitt vystudoval fotografii a film na univerzitě Los Angeles City College a New School for Social Research, své vzdělání dokončil v roce 1950.

Narodil se v Paříži do přistěhovalecké rodiny ruských Židů. V 50. letech Erwitt sloužil jako asistent fotografa v United States Army při operacích dislokovaných ve Francii a v Německu. Erwitta velmi ovlivnilo setkání s významnými fotografy jako byli Edward Steichen, Robert Capa a Roy Stryker. Stryker, bývalý ředitel fotografického oddělení společnosti Farm Security Administration, zaměstnal Erwitta na fotografickém projektu pro firmu Standard Oil Company. Erwitt pak zahájil kariéru nezávislého fotografa, pracoval pro magazíny jako například Collier's, Look, Life a Holiday. Vstup do agentury Magnum Photos v roce 1953 mu umožnil realizovat fotografické projekty po celém světě.

Jedním z mnoha subjektů, které ve své amatérské i profesionální tvorbě často fotografuje, jsou psi: objevili se tematicky ve čtyřech jeho publikacích: Son of Bitch (1974), Dog Dogs (1998), Woof (2005) a Elliott Erwitt's Dogs (2008).[3]

Získal medaili Centenary Medal společnosti Royal Photographic Society a v roce 2002 získal cenu Honorary Fellowship (HonFRPS) za svůj přínos umění fotografie.[4]

Od 70. let věnoval hodně své energie filmu. Mezi jeho celovečerní filmy, televizní reklamy a dokumentární filmy patří například „Arthur Penn: the Director“ (1970), Beauty Knows No Pain (1971), Red, White and Bluegrass (1973) a oceněný film Glassmakers of Herat, Afghanistan (1977). Byl také oceněn jako kameraman „Gimme Shelter“ (1970), fotograf filmu Bob Dylan: No Direction Home (2005) a poskytl fotografie pro Get Yer Ya Ya's Out (2009).[5]

Kolekce Erwittových filmů byla promítnuta v roce 2011 jako speciální součást festivalu DocNYC s názvem An Evening with Elliott Erwitt. Erwitt působil také v dokumentárním filmu, který se objevil na témže festivalu s názvem Elliott Erwitt: I Bark at Dogs v režii Douglase Sloana.[6]

• USA, New York City, 1946 – Fotografie pořízená nízko nad zemí zobrazující ženské nohy a čivavu ve svetříku.
• USA, North Carolina, Segregované vodovodní kohoutky, 1950. ^{[nedostupný zdroj]}
• USA, New York City, 1953 – Snímek Erwittovy ženy hledící na jejich miminko na posteli při světle z okna.
• USA, NYC, Felix, Gladys a Rover, 1974 – Fotografie obutých dámských nohou mezi nohama německé dogy a malou čivavou.
• SSSR, Rusko, Moskva, Nikita Chruščov a Richard Nixon, 1959 – Působivý snímek z období studené války, na kterém se Nixon dotýká svým ukazováčkem klopy obleku Nikity Chruščova.
• USA, Kalifornie, 1955 – Fotografie bočního zrcátka automobilu zaparkovaného čelem k pláži v zapadajícím Slunci. Ve zpětném zrcátku je zaostřeno na líbající se milenecký pár.

• Photographs and Anti-Photographs, 1972.
• Observations on American Architecture, 1972.
• Elliott Erwitt: The Private Experience. (In the series Masters of Contemporary Photography, text: Sean Callahan.) Los Angeles: Petersen, 1974. ISBN 0-8227-0070-0 Sean Callahan describes and to some extent explains Erwitt's work.
• Son of Bitch, 1974. Fotografie psů.
• Recent Developments, 1978.
• Personal Exposures, 1988.
• On the Beach, 1991. Na pláži.
• To The Dogs, 1992.
• The Angel Tree, 1993.
• Between the Sexes, 1994.
• 100+1 Elliott Erwitt, 1997.
• Dog Dogs, 1998 A collection of black and white photographs of dogs Erwitt was intrigued by throughout his world travels.
• Museum Watching, 1999.
• Snaps. Londýn & New York: Phaidon, 2001. ISBN 0-7148-4150-1 Velká antologie (více než 500 stran) Erwittova díla.
• EE 60/60, 2002.
• Elliott Erwitt's Handbook, 2002.
• Woof, 2005.
• Elliott Erwitt's Rome: teNeues Publishing, 2009
• Elliott Erwitt's New York', 2009
• The Art of Andre S. Solidor aka Elliott Erwitt, 2010
• Elliott Erwitt Personal Best, 2010
• Elliott Erwitt, Sequentially Yours, 2011
• Elliott Erwitt XXL – Special and Collectors Edition, 2012