Elise Forrestová Harlestonová

Elise a Edwin Augustus Harlestonovi se setkali v Charlestonu v Jižní Karolíně v roce 1913, když bylo Elise 22 let.[1] Elise i Edwin byli absolventy Avery Normal Institute, soukromé školy pro černošskou mládež která byla založena v roce 1868.[2] Elise vystudovala Avery Normal Institute v roce 1910.[3] Po ukončení studia pracovala jako učitelka v Jižní Karolíně. Na počátku 20. století bylo pro Afroameričany nezákonné pracovat na charlestonských veřejných školách, takže Elise pracovala na venkově v Jižní Karolíně.[2] Zážitek ji však brzy omrzel a vrátila se do Charlestonu, kde poté pracovala jako švadlena v Union Millinery & Notion Company.[1]

V té době chtěl Edwin rozšířit své znalosti o malbě a byl připraven studovat v zahraničí. Edwin měl v plánu otevřít si po svém návratu fotografické a malířské studio, a tak vyzval Elise, aby se zapsala do fotografické školy, aby se mohli vzít a otevřít si studio spolu.[4]

Na podzim roku 1919 Elise odcestovala do New Yorku a zapsala se na fotografickou školu E. Brunela.[4] Tam byla Elise jednou z pouhých dvou dalších afroamerických studentů a byla jedinou ženou. Po dokončení fotografické školy E. Brunela se Elise v roce 1921 s Edwinovým povzbuzením zapsala do Tuskegee Institute v Alabamě.[4] Tam měla možnost absolvovat postgraduální kurzy u C. M. Battery, který byl vedoucím divize fotografie.[5] Pod jeho vedením se Elise stala součástí umělecké komunity, která zpochybňovala rasistické stereotypy Afroameričanů, a její díla odrážela image „Nového černocha“.

Edwin a Elise se brzy vrátili do Charlestonu.[4] Vzali se 15. září 1920.[1] Na jaře 1922, jak slíbili, otevřeli Harleston Studio: 118 Calhoun Street v Charlestonu. Jejich studio fungovalo od roku 1922 do roku 1932.[6] Tam pořizovala a prodávala sérii portrétů charlestonských černých pouličních prodavačů.[7] Edwin byl malíř a Elise byla fotografka. Protože Edwin byl malíř portrétů, Elise často fotografovala jeho subjekty a on maloval podle jejích fotografií, jako například námět jeho oceněné kresby A Colored Grand Army Man.[8] To umožnilo jeho klientům ušetřit mnoho hodin náročného pózování. Navzdory tomu bylo Edwinovi poskytnuto více uznání za jeho práci než Elise za její příspěvek do studia Harleston.

Přestože Edwin a Elise neměli vlastní děti, vychovali Edwinovu neteř Edwinu „Gussie“ Augustu Harleston Whitlock. Edwina byla dcerou Marie Isabelly Forrestové a Roberta Othella Harlestona, kteří oba trpěli tuberkulózou.[9]

Aaron Douglas spolupracoval s Edwinem na vytvoření sady nástěnných maleb, které jsou vystaveny na Fisk University.[10]

Dvě Eliseiny černobílé fotografie byly součástí mezinárodní výstavy v roce 1996 „Historie fotografek“. Byly vystaveny v knihovně New York Public Library. Bylo to poprvé, kdy měla být Eliseina práce vystavena mimo Jižní Karolínu.[2]

Poté, co Edwin Harleston políbil svého smrtelně nemocného otce, zemřel v roce 1931 na zápal plic Elise zavřela svůj ateliér a do roka se znovu provdala za učitele Johna J. Wheelera. Přestěhovala se do Baltimoru, poté do Chicaga a poté do jižní Kalifornie, kde zůstala až do své smrti. Zemřela na mozkové aneuryzma v roce 1970. Podle své praneteře, Edwininy dcery Mae Whitlock Gentry, nikdy nemluvila o svém vztahu s Edwinem ani o své práci fotografky.

Po Harlestonově smrti v roce 1970 její rodina našla Edwinovy dopisy a schránku s téměř dvěma desítkami negativů na skleněných deskách, které zachránila.[11] Mnohé z jejích dokumentů jsou nyní v držení knihovny Stuart A. Rose Manuscript, Archives, and Rare Book Library na Emoryho univerzitě.[12]